V mládí jsem byl dlouho přesvědčený, že většinu toho, co potřebuji udělat, zvládnu sám. Život mne ale učí, že je lepší mít někoho, kdo je ochotný v případě potřeby pomoci.
Také jsem už pochopil, že není ostuda přiznat, že na něco nestačím. Naopak, toto přiznání osvobozuje. Těší mne, že něco podobného píše i David. Už minule jsme četli:
"Jen na tebe očekávám, Bože můj,
ty se mne zastaneš.
Jen ať se nade mnou neradují,
kdybych klopýtnul,
ušetři mne jejich škodolibosti." (Žalm 38,16-17)
Vždy se najde někdo, kdo se dokáže škodolibě radovat z toho, když se nám podaří zhřešit. Někdy je dokonce náš hřích popisován tak, aby to vypadalo jako náš konec. Pokud takovým řečem začneme naslouchat, je pak už jen kousek k tomu, aby se nakonec staly skutečností.
"Moc už mi k pádu nechybí,
bolest mě neúprosně hlodá.
Vyznávám ti své nepravosti
a svého hříchu velmi lituji." (Žalm 38,18-19)
V dnešní společnosti žijí miliony lidí, kteří mají nalomené sebevědomí, protože neznají odpuštění. Nesetkali se s Boží odpouštějící láskou. Nikdo je neučil prosit: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." Stále nosí všechny své viny i viny těch, kteří jim ublížili. Neustále se vracejí do své minulosti, což je nakonec tak paralyzuje, že nejsou schopni prožívat současnost a nemají ani žádná pěkná očekávání od budoucnosti.
"Moji nepřátelé – těm je hej,
a je jich čím dál víc,
a jsou čím dál proradnější." (Žalm 38,20)
I křesťan může dojít k názoru, že zlým lidem se vede lépe než dobrým. Ten, kdo krade, může mít větší dům a lepší auto než ten, kdo žije poctivě. Navíc tito lidé umí přivést do dokonalosti lidovou moudrost: "Zloděj křičí: Chyťte zloděje!"
A dobrák? Ten často poznává, že mají pravdu ti, kdo říkají: "Za každý dobrý skutek budeš náležitě potrestán." David má podobnou zkušenost:
"Zlým za dobré mi odplácejí,
lživě osočují,
nic jim na mně neobstojí." (Žalm 38,21)
Pokud se setkáme se skutečně zlými lidmi, pokud se staneme středem jejich pozornosti, není to nic příjemného. Pomluvy už dokázaly zničit spousty životů.
David o tom všem zpívá ve své modlitbě Bohu. Nakonec dodává:
"Ty mě, Hospodine, neopouštěj,
nevzdaluj se ode mne, můj Bože!
Rychle mi přijď na pomoc,
Bože, má spáso!" (Žalm 38,22-23)
Pokud mám pocit, že mi někdo křivdí nebo ubližuje, neměl bych to vše v sobě dusit, protože by mne to nakonec mohlo zabít. Jsem rád, že to mohu dělat jako David. Mohu to vše svěřit svému Bohu. Čím dřív to udělám, tím méně se budu trápit a tím dřív zase najdu radost nejen ze života, ale i ze spasení v Ježíši Kristu.
