Jsou chvíle, kdy je dobré se neohlížet. Já to poprvé zažil, když jsem jako kluk lezl s mým bráškou na skálu. Během těch pár metrů, které jsem musel překonat, mi to říkal snad stokrát. Věděl totiž, jakou mám hrůzu z výšek.
Dnes ale nechci psát o lození po skalách. Spíš bych si chtěl všimnout našeho boje s minulostí, která nás občas nechce pustit ze svého zajetí. Znám mnoho lidí, kteří se trápí událostmi, které jsou už dávno za nimi, ale oni je stále dokola prožívají, jako by to byla současnost.
Mám rád slova apoštola Pavla, která napsal ve svém dopise křesťanům ve Filipech: "Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,12)
Mnoho lidí by dnes mohlo žít radostný život, kdyby měli k životu stejný přístup, jako autor těchto slov. V jeho životě to ale tak nebylo vždy. Teprve, když se setkal s Ježíšem, naučil se neohlížet se zpět na svou minulost. Získal odvahu dívat se zpříma do budoucnosti.
Pavel jako Žid znal dobře texty starých proroků. Izaiáš napsal: "Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna." (Izaiáš 1,18)
Podobně píše i Micheáš: "Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy..." (Micheáš 7,19)
Často dostávám otázku, proč jsem křesťan. Jedním z důvodů je i to, že se podobně jako Pavel díky Ježíši nemusím ohlížet nazpět k tomu, co jsem už vyřešil, nebo co už řešit nejde. Díky tomu se mohu dívat dopředu na to, co mne ještě čeká. Když mi Ježíš pomáhá vyrovnat se s minulostí, současně mne učí měnit i mé chování v přítomnosti.
Ten, kdo se naučí neohlížet se stále k vyřešené minulosti, pochopí Pavlova slova, kterými chci dnes končit: "Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." (Efezským 4,31+32) Pokud máte něco, co vás trápí ve vaší minulosti, zkuste s tím přijít za Ježíšem.
