„Dej si dobrý pozor, zač se modlíš! Bůh totiž může tvou modlitbu vyslyšet!“ Tahle slova mi kdysi dávno říkal stařičký pastor a já mu tehdy moc nerozuměl.
Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám?“ …
„Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane…“ (Lukáš 1,18-20)
Zachariáš s Alžbětou dlouhá léta prosí Boha, aby jim dal dítě, a teď tomu Zachariáš nemůže uvěřit. Přestože mu tu zprávu přináší samotný anděl, požaduje nějaký důkaz.
Ani se Zachariášovi nedivím, přestože jako kněz znal příběh Abrahama a Sáry, kteří se také stali rodiči ve vysokém věku. Jeho prosba je svým způsobem modlitba. Obrací se na Boha prostřednictvím anděla a ten mu odpoví: „Chceš důkaz? Budeš ho mít. Od této chvíle ztratíš hlas a získáš ho nazpět teprve v okamžiku, když splním svůj slib.“
Nevím, proč Bůh zvolil zrovna takové znamení. Určitě ale zafungovalo a Zachariáš, když se vrátil z chrámu domů, zapracoval na tom, aby se mu hlas jednou zase vrátil. Aby se totiž jeho syn narodil, musel proto něco udělat i kněz sám.
Bůh slyší mé modlitby. Slyší, ale odpovídá na ně, až když je správný čas. Někdy ihned, jindy až po létech a někdy teprve v době, kdy už ani nevěříme, že by nám mohl naše přání splnit.
Dnes už těm slovům stařičkého pastora rozumím a při svých modlitbách se snažím víc uvažovat o tom, co říkám.
Bože, jsem rád, že mé modlitby vyslýcháš s rozvahou, která je Ti vlastní. Nauč i mne vážit má slova, když s Tebou hovořím.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Syn neplodné ...
