„Bez práce nejsou koláče“, říká lidová moudrost. V mládí jsem si myslel, že je to pravda. Později jsem zjistil, že to platí jen pro „poctivý chudý lid“.
Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. (Kazatel 2,21)
I Šalomoun během svého „ateistického experimentu“ zjistil, že v oblasti získávání majetku a živobytí neexistuje spravedlnost. Už tehdy platilo, že jedni poctivě pracují a pak se o to, co získali, musí dělit s někým, kdo se s nimi „nepachtil“.
I my dnes z našich daní platíme spoustu lidí, kteří nevědí, co je to ráno vstávat do práce nebo se bát o zaměstnání, protože nikdy v životě nepracovali.
Máme cenu se kvůli tomu rozčilovat? Dosáhli bychom tím jen toho, že by nám v krvi stoupl cholesterol nebo cukr.
Šalomoun se nerozčiluje, nenadává, jen ve své knize napíše, že je to „pomíjivost a prašpatná věc“. Apoštol Pavel, který Šalomounova slova dobře znal, později radí křesťanům, jak se mají chovat k lidem, kteří chtějí žít z cizí práce. Jeho rada zní: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2. Tes 3,10)
Jak by asi dopadl politik, který by se pokusil tuto radu prosadit do našeho práva? Přestože má ta jednoduchá zásada logiku, ochránci lidských práv by asi takovou zrůdu bez milosti upálili na hranici s vírou, že tím zachraňují naši civilizaci.
Bože, nauč mne vážit si práce a také správně hospodařit s tím, co díky ní získám. Díky, že mi i v této oblasti žehnáš.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Moudrý i hlupák skončí stejně
