Jeruzalém je plný poutníků, kteří přišli slavit Letnice. Tento svátek mají Židé rádi. Oslavují totiž konec žní. Děkují Bohu za jeho požehnání, díky kterému mají letos znovu své sýpky plné čerstvého obilí.
Do Jeruzaléma přicházejí Židé nejen z území Palestiny, ale i z dalekých zemí, do kterých se předkové některých z nich dostali už v době babylonského zajetí, další opustili svou zem kvůli svým obchodním aktivitám. Mnozí z nich jsou v Davidově městě poprvé v životě. Neznají aramejštinu, kterou mluví Židé, co tu jsou doma. Mluví řečí země, ze které přišli a tak potřebují překladatele a průvodce.
Tito poutníci z celého světa přinášejí do chrámu jako oběť vděčnosti dva malé bochánky nekvašeného chleba. Kněží je spolu se zvířecí obětí za hřích předkládají Hospodinu.
O Letnicích platí stejné zásady, jako v sobotu. Lidé nemusí do práce a mají dostatek času k tomu, aby mohli chválit Hospodina.
Trochu stranou je skupina Ježíšových žáků, kteří už desátý den čekají na chvíli, kdy mezi ně přijde Duch svatý. Také se modlí a chválí Boha. Při tom uvažují, jak poznají okamžik, až Ježíš splní svůj slib. Venku znějí radostné písně a ve vzduchu je cítit vůně obětí, které přinášejí kněží v chrámu.
Do toho všeho se najednou ozývá zvláštní zvuk. Zní to jako hukot vichřice. Prožene se celým Jeruzalémem a nakonec naplní dům, ve kterém učedníci znovu ve svých modlitbách prosí Ježíše, aby jim dal moc Ducha svatého. Nad hlavou každého z nich se na malou chvíli objeví plamínek ve tvaru jazyka.
Všichni cítí, že se něco změnilo. Dostali odvahu a také zvláštní dar. Dokážou najednou mluvit jazyky, kterým ještě před chvílí nerozuměli. Vycházejí ven a začínají hovořit o Ježíši.
Okolo každého z nich se zakrátko shlukují lidé. "Jak to", ptají se, "že slyšíme svou řeč?" Podle oblečení je totiž zřejmé, že jejich rodnou řečí mluví muži, kteří nevypadají na to, že by chodili do jazykové školy.
Učedníci hovoří o Ježíši, kterého nedávno velekněží odsoudili na smrt. Hovoří o jeho ukřižování a pak svědčí o jeho vzkříšení i o tom, jak ho viděli odcházet do nebe...
V davech posluchačů jsou i kněží, kteří hlasovali pro Ježíšovu smrt. Když slyší slova učedníků, poznávají svůj omyl. Nehodlají se ale ještě vzdát a tak mezi posluchače pouštějí zprávu, že si učedníci asi hned po ránu trochu víc přihnuli mladého vína, které bylo připravováno speciálně na tento svátek.
Pomluva se po chvíli dostává i k Petrovi. Petr se postaví doprostřed náměstí a pak volá: "Přátelé, my nejsme opilí. To se jen naplnilo Jóelovo proroctví. Určitě znáte jeho slova: `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.´" (1)
Okolo Petra se tísní tisíce posluchačů z celého světa. Petr jim vypráví o Ježíši. O tom, jak uzdravoval nemocné, sytil hladové a všechny zval do svého nebeského království. Mluví o Ježíšově ukřižování, připomíná, jaký podíl na něm mají velekněží a starší i prostý lid, který se nechal zfanatizovat duchovními vůdci.
Z davu posluchačů se najednou ozve jeden z těch, kteří před nedávnem volali: "Krev jeho na nás a na naše děti!" (2) Uvědomil si, jak hroznou kletbu tehdy vyslovil nad svou rodinou. Ptá se: "Petře, co mám dělat, abych zbavil sebe i své blízké toho prokletí? Jak mohu zase získat jistotu Božího požehnání?"
Petr se k němu obrací a chvíli se na něj dívá. Vidí, že takových zoufalců je mezi posluchači víc. Se slzami v očích jim všem odpovídá: "Jestliže litujete toho, co jste nedávno udělali, řekněte to ve své modlitbě Ježíši. Nechejte se v jeho jménu pokřtít a pak o něm vyprávějte každému, s kým se setkáte. Vyprávějte o lásce Boha, který vám odpustil vaše hříchy. Pozvěte je do Božího království!"
Svou řeč končí Petr výzvou: "Pokud věříte, že Ježíš je Bůh, který vás miluje, nechejte se ještě dnes pokřtít!" Lukáš později v kronice křesťanství napíše: "Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí." (3)
Pomalu přichází večer. Učedníci už ví, jaké to je, když je naplní moc Ducha svatého. Mají radost ze všech lidí, kteří se ten den rozhodli přidat k Ježíši. Dobře ví, že to není jejich zásluha. Ty tisíce nových učedníků jsou výsledkem práce Ducha svatého, který mezi ně konečně přišel.
__________________________________________________________________________________________________________________________________
(1) Skutky 2,14-18); (2) Matouš 27,25; (3) Matouš 27,25
