Jedno české přísloví říká: "Pozdě bycha honit." Podle knihy Přísloví krále Šalamouna se tím "bychem", kterého už nikdy nedohoníme, může stát i moudrost.
Abychom se sjednotili v tom, co si pod tím "bychem" můžeme představit, nabízím vysvětlení z knihy Zákulisí slov od Michala Novotného, který na 19. straně píše: "Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností."
Šalamounova kniha Přísloví není jen sbírka moudrých rad, kterou časem nasbíral. Moudrý král sleduje vyšší cíl. Jeho kniha má být učebnicí moudrosti. Proto je třeba mít dostatek trpělivosti, když procházíme úvodní rady.
V předchozích dílech série, věnované této biblické knize, jsme už rozjímali nad tím, co má Šalamoun na mysli, když hovoří o moudrosti. Pojďme proto o krůček dál:
"Věnujte pozornost moudrým,
kteří i dnes veřejně vystupují.
Moudrost lze slyšet na náměstích,
její hlas se ozývá i v hluku světa,
rozhlašuje se z hradeb..." (Přísloví 1,20-21)
Pokud jsme schopni vnímat, co se děje okolo nás a dokážeme o tom také přemýšlet, dávat si některé události a slova do souvislostí, pak jsme ještě stále ve stavu, kdy můžeme najít moudrost.
Není to vždy snadné, protože právě moudrost často zaniká v hluku, který nás obklopuje. Hlouposti (Jan Werich by řekl blbosti) je okolo nás a často i v nás tolik, že přes její halasení můžeme moudrost přeslechnout, přestože ta, podle Šalamouna nešeptá:
"Volala jsem, ale jako bych křičela do větru,
vztahovala jsem k vám ruku,
ale vy jste mne odmítli." (Přísloví 1,24)
Dějiny lidstva jsou nejlepším důkazem pravdivosti těchto slov. Problém je v tom, že lidstvo není ochotné se učit z chyb předchozích generací. Ženeme se za okamžitým efektem a zapomínáme, že to kvalitní a opravdu hodnotné většinou nebývá k mání rychle a bez překážek.
Nechejme teď globální pohled stranou a pojďme raději k tomu osobnímu. Dokážu se poučit ze svých vlastních chyb? Snažím se zaslechnout volání moudrosti? A když ji uslyším, mám chuť se podle jejích rad také zařídit?
Jistě, nemusím. Mohu si jednat tak, jak já chci. Jednou i v mém životě přijde okamžik, a nemusí to být zrovna začátek Alzheimra, kdy už bude na hledání moudrosti a nápravu mého života pozdě. Pak poznám, že Šalamoun nelže, když říká:
"Budete mne volat, ale já se neozvu,
budete mne hledat, ale nenajdete mne
protože jste pohrdli poznáním
a nezvolili jste si bázeň před Hospodinem.
Proto budete jíst plody, které na své cestě sklidíte
a pojídat to, co jste sami zvolili." (Přísloví 1,28-31)
Nechci teď vystupovat jako mravokárce. Jen jako ten, kdo připomíná moudrost našich předků. Nebyli to žádní hlupáci. V mnoha směrech jim nesaháme ani po kotníky. (O tom, jak chápat "bázeň před Hospodinem", pojednává článek Nezapomeň na "vyšší moc".)
Pro ty, kdo se rozhodnou moudrosti naslouchat, Šalamoun píše:
"Kdo mne však poslouchá, bude bydlet bezpečně;
bude žít beze strachu
a bude ochráněn před vším zlým." (Přísloví 1,33)
Možná, kdyby žil Šalamoun dnes, v době, kdy naše vyjadřování není černobílé, tak by napsal: "Můj synu, poslouchat moudrost se vyplatí. Moudrý člověk prožívá méně problémů a méně strachů, které si zaviní svou vlastní hloupostí. Zkus nad tím přemýšlet už dnes. Nečekej, až potkáš Alzheimra."
