Neboj se křičet

            Jedni lidé mají vše hned, druzí o svá práva musí celý život bojovat. Někteří tomuto boji říkají asertivita. Zatímco jednomu je toto umění vlastní, jiný se mu musí učit.

A hle, dva slepí seděli u cesty; když uslyšeli, že jde kolem Ježíš, začali křičet: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!" Zástup je napomínal, aby mlčeli, ale oni křičeli ještě víc: "Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!"
Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: "Co chcete, abych pro vás učinil?" Odpověděli mu: "Pane, ať se otevřou naše oči!"
Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí, a hned prohlédli; a šli za ním. (Matouš 20,30-34)

            V tomto příběhu se setkáváme se dvěma asertivními slepci. Volají na Ježíše, ale ostatní se je snaží umlčet. Jenže oni se nevzdají a díky tomu mohou znovu vidět, když jim Ježíš vrátí jejich ztracený zrak.

            Je to zvláštní. Dokonce i v oblasti víry se potřebujeme učit určité formě asertivity. Vždy, když čtu tento příběh, tak se ptám: „Byli by tito dva muži uzdraveni, kdyby mlčeli?“

            Tento příběh mi připomíná, že bych se neměl bát říkat Bohu vše, co cítím, a vyjádřit přitom své touhy a přání. Bůh to vše sice ví, ale chce, abych se s ním o tom naučil mluvit.

            Ještě něco mi ten příběh říká. Mám se učit naslouchat těm, kteří musí „zvedat svůj hlas“, abychom je vůbec slyšeli. Náš svět totiž k jejich volání bývá často hluchý.

Bože, díky, že se neurážíš, když se někdy příliš hlasitě dožaduji Tvé pozornosti. Věřím, že uděláš to, co skutečně potřebuji.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Je snadné se rozhádat ...