Jan mu na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my.“ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás.“ (Lukáš 9,49+50)
Učedníci se setkali s člověkem, který v Ježíšově jménu pomáhal lidem zabředlým do okultismu. Vyháněli z nich v moci Ježíšova jména démony.
Normální reakcí měla být radost, že je tu někdo další, kdo objevil moc Stvořitele a používá ji k tomu, aby pomáhal. Jenže učedníci žárlí. Mají pocit, že jim někdo bere něco, nač mají právo jen oni. Místo aby se radovali, tak žárlí a vztekají se.
Ježíš na jejich hněv reaguje smířlivou radou. Jejich úkolem není posuzovat ty druhé. Pokud jsou ochotni svými skutky oslavovat Boha, nemají jim v tom bránit. Raději se mají starat o to, aby oni sami správně používali svěřenou moc.
S něčím podobným musí čas od času bojovat každý křesťan. Někdy proto, že na podobné „výlučnosti“ je založena celá teologie jeho církve. To si pak myslí, že v nebi budou jen ti, kdo jsou členy té jeho, jediné správné církve.
Jiní jen nepochopili, že Ježíš zve do svého království ty, kdo jsou ochotni mu naslouchat a podle svého nejlepšího svědomí dělat to, co jim říká.
Pamatuji doby, kdy jsem také žárlil na ty, kteří byli v tom svém „vymítání démonů“ úspěšnější, a neměli to "správné učení". Dnes, když vidím, jak někdo pomáhá lidem „v moci Ježíšova jména“, se raduji. Vidím v tom další důkaz toho, že Ježíš má dnes stejnou moc jako tehdy, když učil své učedníky.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
