Ježíš vzal své učedníky na krátkou dovolenou. Věděl, že potřebují načerpat nové síly. Ze své první mise sice přišli nadšeni, ale nová zkušenost je také vyčerpala. Čas v soukromí jim pomohl rychle dobít vnitřní baterky.
Tahle dovolená ale netrvala dlouho: Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteří to potřebovali.
Schylovalo se k večeru. Tu k němu přistoupilo dvanáct učedníků a řekli: "Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a dvorů opatřit si nocleh a něco k jídlu, protože jsme zde na pustém místě."
On jim řekl: "Dejte jim jíst vy!"
Řekli mu: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby; nebo snad máme jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?" Bylo tam asi pět tisíc mužů.
Řekl svým učedníkům: "Usaďte je ve skupinách asi po padesáti." Učinili to a rozsadili je všechny. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu. A najedli a nasytili se všichni.
A sebralo se zbylých nalámaných chlebů dvanáct košů. (Lukáš 9,11-17)
V zástupu okolo Ježíše je zhruba pět tisíc mužů. Ještě o něco více žen a také spousta lidí. Učedníci si všímají, že posluchači ani nevnímají čas. Tak je zaujalo Ježíšovo kázání. Vypadá to, jako by i Ježíš přestal hlídat čas a zapomněl, že ty davy za chvíli dostanou hlad. Jenže po setmění už nikde nic neseženou.
Byl to zřejmě Petr, kdo si dovolil Ježíše na chvíli vyrušit z jeho kázání. Stejně už končí. Ukazuje Mistrovi na slunce, které je už nízko nad obzorem a vysvětluje mu, že je nejvyšší čas, aby se ti lidé vydali do okolních měst i vesnic a sehnali si nějaké jídlo. Ježíš ho v klidu vyslechne a pak vysloví něco, co nikdo z nich nečeká: "Tak jim dejte najíst vy!"
Ještě nedávno nadšeně vykládali o tom, jak před nimi prchali démoni. Popisovali zázračná uzdravení a další zázraky, které mohli díky Boží síle a moci zažít na své první misi. Teď mají možnost zažít další zázrak, jenže oni to netuší. Vidí více jak desetitisícový zástup a při tom mají jen pět malých placek a dvě sušené ryby. Z toho se nenají ani oni sami.
Ježíš vidí jejich rozpaky a tak přikáže, aby vytvořili skupiny po padesáti lidech a pak je usadili na zem. Učedníci to zvládli velice rychle, přestože netušili, co se bude dít dál. Ježíš počkal, až všichni usedli. Pak vzal do ruky košík, ve kterém měl jeden z posluchačů svačinku. Takovou modlitbu, jaká v té chvíli zazněla, ještě nikdo z přítomných neslyšel. Nechápali, o co jde. Pak jen sledovali, jak Ježíš láme chlebové placky a na každý díl pokládá kus ryby.
Lidé se dívají a nevěří vlastním očím. Ježíš láme a láme a pořád má co dělit. Z té ryby už odlomil snad tisíc kusů a pořád je na ní dost masa, aby další díl skončil na chlebové placce...
Proč to Ježíš dělá? Ne, nesleduje vlastní popularitu, přestože po tomto zázraku ho lidé poprvé budou chtít prohlásit králem. Chce učedníkům ukázat, že i kousek chleba, který svěříme do Božích rukou, může být počátkem velkého zázraku. Chce, aby si uvědomili, že Bůh není závislý na množství hmoty, kterou má k dispozici.
Je tu ještě něco, co mají pochopit všichni, kdo se rozhodnou pro život s Kristem. Ježíš dokázal udělat zázrak z kousku chleba a masa. Díky této lekci jeho žáci pochopili, že s Ježíšem není žádný úkol neproveditelný. Pokud Ježíš někoho něčím pověří, tak mu k tomu dá vše, co bude ke splnění úkolu potřebovat.
To je dobrá zpráva pro mne i pro vás.
