Vzpomenete si ještě na vítězství našich hokejistů v Naganu? Jak jste pak usínali? Usnuli jste hned, jak jste si lehli, nebo ve vás ještě dlouho doznívalo to vzrušení a napětí?
Já tehdy usínal dlouho. Moje psychika byla tím napětím a konečnou radostí tak rozhozená, že jsem se na posteli převaloval z jedné strany na druhou, hledal tu správnou polohu a stále nemohl usnout. Radost mne připravila o pár hodin spánku.
Tehdy jsem to neřešil, vždyť přece Češi byli mistři. Apoštol Pavel měl podle mnoha textů také rád sport. Přesto píše: "Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.
Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému." (Římanům 15,13-14)
Pavel nás vede k trochu jiné radosti, než jakou prožívá fanoušek, jehož mužstvo vyhrálo zlatou medaili. Pavlova radost přináší pokoj. Je to radost, díky které usínáme, aniž by nám srdce bušilo na hranici infarktu.
V čem tato radost spočívá?
Jako kluk jsem se ptal mého táty, co považuje za největší radost svého života. Bylo to v době, kdy jsme zrovna koupili nové auto. On ale nemluvil o autu. Odpověděl mi: "Žádná radost se nevyrovná tomu, když vidím, jak se někdo, s kým jsem studoval Bibli, rozhodne uzavřít smlouvu s Bohem a nechá se pokřtít."
Tehdy jsem mu vůbec nerozuměl. Měli jsme nové auto a on se raduje z toho, že ... O patnáct let později měl křest můj kamarád Tomáš. Několik měsíců jsme společně otevírali Bibli a hledali v ní "obraz Boha". Když Tomáš sestoupil do vody baptisteria, pochopil jsem, jak to táta myslel, protože jsem to prožil.
Myslím, že to je ta radost, o které Pavel píše nejen v listu Římanům, ale i v dalších dopisech: "Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.
Ale i kdybych měl skropit krví oběť a službu, kterou Bohu přináším, totiž vaši víru, raduji a spoluraduji se s vámi se všemi; stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou." (Filipským 2,14-18)
Pavel se "spoluraduje" z toho, že vidí lidi, kteří se rozhodli pro život s Bohem. Raduje se dokonce i z toho, když to vše může pozorovat jen na dálku díky zprávám, které dostává: "I když nejsem mezi vámi přítomen, přece jsem duchem s vámi a raduji se, když vidím vaši kázeň a pevnost vaší víry v Krista." (Koloským 2,5)
Dnešní doba nám nabízí různé radosti. Žijeme ve společnosti, kde vás nikdo neodsoudí, když se opijete. Ani nevěra není nic špatného. Ten, kdo dokáže "legálně nakrást" miliony, je hrdina. Diskutuje se o legalizaci drog. Pro ty pohodlnější máme na satelitu tisíce programů. Od dětských, přes zpravodajské, sportovní až po ty, kde už erotika přechází v pornografii...
Vedle těchto radostí je tu nabídka, kterou dává Ježíš. Nabízí mi radost, která přináší pokoj a klidný spánek. Učím se dávat přednost nabídce, kterou mi dává Bůh. Zatím se mi to nedaří vždy, ale jsem optimista a nevzdávám to.
