„Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: Pán je potřebuje.“
Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: „Proč to oslátko odvazujete?“ Oni odpověděli: „Pán je potřebuje.“ (Lukáš 19,30-34)
Ježíš se blíží k Jeruzalému. Dav lidí, kteří ho doprovázejí, roste. Všichni jsou plní očekávání toho, zda konečně zavelí k povstání proti okupantům.
Jenže Ježíš v té chvíli myslí na své učedníky. Ti nechtějí přijmout fakt, že jejich Mistr musí zemřít, aby naplnil svou misi. I oni myslí sobecky jen na sebe a svůj národ.
Mesiáš má větší ambice. Nechce dát svobodu jen Židům. Svoboda, kterou přináší, se netýká Říma, ale hříchu a zla. Proto nám nabízí pomoc v boji s ďáblem a jeho pomocníky z řad padlých andělů
Kristus dobře ví, jaké zklamání budou už brzy prožívat jeho učedníci. Jejich víru posiluje slovem i zázraky. Tentokrát se mohou přesvědčit o tom, že jeho slovo platí. Neznámí lidé mu půjčí oslátko jen proto, aby se mohlo naplnit další proroctví.
Ježíš posiluje naši víru tím, že můžeme vidět, jak se plní proroctví. Chce, abychom si uvědomili, jakou cenu pro nás má jejich studium. Pokud se poučíme z chyb apoštolů, budeme se díky proroctvím mnohem lépe orientovat v době, ve které žijeme. Proroctví nás také zbaví strachu z budoucnosti. Protože i v této oblasti platí: „Kdo je připraven, nebývá zaskočen.“
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
