Dříve jsem nemohl pochopit, jak se z někoho může stát bezdomovec. Pak jsem jich pár díky Adře poznal zblízka a od té doby si opakuji: „Nikdy neříkej nikdy!“
Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ‚Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!' Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. (Matouš 18,23-27)
Včera jsme četli Ježíšův rozhovor s Petrem o tom, jakou míru má mít naše odpuštění. Ježíš říká, že svému bližnímu mám odpustit sedm krát sedmdesát krát. Neskutečné číslo.
Pak vypráví příběh, jehož úvod jsme si dnes připomněli. Muž v tomto podobenství dlužil částku, kterou by normální člověk vydělal za 10 000 let. Z tohoto pohledu zní jeho návrh jako nesmysl. Svůj dluh by nikdy nemohl splatit poctivou prací.
V tomto světle je jednání krále ještě milosrdnější. Ježíš nám ukazuje Boží milosrdenství, které daleko přesahuje i ono „sedm krát sedmdesát“. Ten, kdo se obrací s prosbou o pomoc na Boha, nalézá naději i v situaci, kdy už z lidského pohledu žádná šance na změnu osudu není. Díky tomuto příběhu našly tisíce lidí i v beznadějné situaci odvahu jít dál a nevzdávat se.
Bože, díky za tento zatím ještě nedokončený příběh. Učí mne vidět naději i v beznadějné situaci.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Hranice odpuštění ...
