Patřím k lidem, kteří si rádi poleží na gauči a nemusí mít vždy všechno v super stavu. Moje auto nejčastěji umývá déšť, a když při tom stihne zalít i zahradu, tak se vůbec nezlobím. Proto si myslím, že dnešní slova jsou určena možná i mně.
Celý život mám problém s odkládáním toho, co je potřeba udělat dnes, alespoň na zítřek. A když se časem ukáže, že už úkol není aktuální, vůbec se nehněvám. Šalomoun konstatuje:
"Pro lenost se rozpadají krovy domu
a pro pohodlnost zatéká do domu." (Kazatel 10,18)
Abyste si nemysleli, že jsem lenoch, který jen leží na kanapi a chytá lelky, tak chci na svou obranu podotknout, že nakonec vždy to, co je třeba, stejně udělám.
Můj problém spočíval v tom, co se mi nechtělo dělat, protože mi to nebylo příjemné a nebo jsem to neuměl. Takové úkoly jsem rád odkládal na pozdější dobu. Časem jsem ale pochopil, že si tím jen prodlužuji trauma, protože stále musím myslet, že mne čeká... Poslední roky se učím začínat svůj pracovní den právě tím, co bych nejraději odložil na nikdy.
Umíte si představit, jaký je to pocit, když se člověk zbaví něčeho, co ho straší i ve snu? Když je konečně hotová práce, která vás nebaví nebo je vám skoro až odporná? Navíc, když se zbavím toho, co bych nejraději ani nedělal, zbývají pak už jen úkoly a činnosti, na které se dokonce těším.
Moje žena je přesně opačný typ. Zatímco mne baví poležet si u dobré knihy, filmu nebo sportovního zápolení, ona raději něco dělá. Zatímco mne práce na zahrádce vyčerpává, ona při ní relaxuje. A tak bych si mohl říci, že díky ní se nám krovy nerozpadnou a ani nám nezačne zatékat do domu.
Líbí se mi rada, která je zaznamenána v biblické knize Přísloví: "Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš." (Přísloví 6,6) Tato slova jsou určena lidem, jako jsem já.
Už jste někdy delší dobu pozorovali mraveniště? Já ano. Jako kluk jsem v lese strávil hodně času pozorováním toho hemžení, které vypadá zdánlivě chaotické. Pokud ale nespěcháte, což pro nás lenochy není problém, tak časem zjistíte, že ti mravenci jsou nejen pracovití, ale mají ve všem úžasný řád.
Na obranu nás, co občas rádi provozujeme "gaučink", bych rád podotkl, že většinu domácích spotřebičů mají na svědomí lidé, jako jsme my. Koho jiného by mohlo napadnout vymyslet automatickou pračku nebo myčku nádobí?
Při pozorování mravenců jsem pochopil mnohé. Nevím, zda jsem tehdy zmoudřel. Pravda je, že naposledy jsem se mravencům věnoval pohodlně uložený na naší pohovce. V televizi jsem sledoval úžasný dokument, který se věnoval právě těmto tvorům. Byl to pro mne příjemný pocit. Mravenci přišli až ke mně, aby mne poučili...
Při čtení dnešních Šalomounových slov mne zaplavil příjemný pocit, když jsem si vzpomněl, jak jsem se nechal dotlačit k tomu, že jsem se synem jedny prázdniny obrousil na naší plechové střeše starý nátěr a pak ji natřel novou kvalitní barvou. Do domu nám nezatéká a krovy drží. Tak snad to s mou leností nebude tak zlé.
