Zradí vás i rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy. (Lukáš 21,16-19)
Krátce před svým zajetím a ukřižováním dává Ježíš svým žákům a následovníkům poslední důležité informace. Mezi nimi hovoří i o tom, co by křesťany nemělo zaskočit.
V jednom z předchozích kázání řekl: „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.“ (Matouš 10,37) Tato jeho slova jsou často vykládána tak, že jeho učení rozbíjí rodiny. Jenže to není pravda. Křesťanství se vždy snaží dávat rodiny dohromady. Proto vede k odpuštění a smíření. Apoštol Pavel radí: „Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji neopouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští.“ (1.Korintským 7,12+13)
Víra nerozbíjí rodinu. Proto křesťan nemá být tím, kdo opouští rodinu. Vždy se má snažit hledat takové řešení, které je přijatelné pro obě strany. Bible věřící vybízí: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ (Židům 12,14) Přesto se čas od času stává, že se křesťanovi rozpadne rodina. Ježíš nás na to upozorňuje a současně každého, kdo to prožije, ujišťuje, že ho Bůh v tom nenechá samotného.
Ano, to, před čím varuje Ježíš, je smutné. I takové stavy mohou nastat v životě křesťana. Znám lidi, kterých se jejich rodina zřekla, když se přiznali ke své víře. Není to pro ně snadné, Ježíš jim ale slibuje, že když vydrží, získají mnohem více, než kolik kvůli nenávisti svých příbuzných ztratili.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
