Skoro před půlstoletím mne vzal děda poprvé na houby. Učil mne, jak poznám místo, kde by mohl být schovaný hříbek a kde je jejich hledání jen ztráta času. Ale zatímco jemu se košík rychle plnil, ten můj byl dlouho prázdný.
"Neboj", povzbuzoval mne děda, když viděl smutek v mé tváři, "za chvíli přijdeš na to, jak se musíš dívat." A opravdu. S prvním hříbkem se vše změnilo a také můj košík se začal plnit.
Dnes si přečteme další část Šalamounova "domlouvání", kterým začíná biblická kniha Přísloví. (Ještě, než začneme číst, malé upozornění pro ty, kdo mají problém s termínem "Bůh" nebo "Hospodin". Možná pro vás bude dobré, když si nejdříve přečtete 2.díl této série s názvem Nezapomeň na "vyšší moc".)
Tak a nyní už dejme slovo králi Šalamounovi:
"Můj synu, přijmeš-li má slova
a přivlastníš-li si mé rady,
nastavíš-li své ucho, abys naslouchal moudrosti,
a otevřeš-li své srdce rozumnosti,
budeš-li se hlásit o moudrost
a bytostně se domáhat porozumění,
budeš-li toužit po moudrosti jako po stříbře
a hledat ji jako skrytý poklad,
tehdy přijdeš k poznání Boha
a pochopíš, co je to bázeň před Hospodinem." (Přísloví 2,1-5)
Moudrost je něco, co nám nespadne samo do klína. Moudrost se musí hledat, protože může být skrytá tam, kde bychom ji vůbec nečekali. Proto ta vzpomínka na mého dědu, který mne učil, na jakých místech se mi ty hřiby schovávají.
Šalamoun ještě jednou zopakuje, že se vyplácí respektovat "Vyšší moc":
"Vždyť je to Hospodin, kdo dává moudrost,
z jeho úst pochází vědění a rozumnost.
K vítězství pomáhá jen poctivým
a všem čistým je ochranným štítem.
On je ten, kdo drží stráž na cestách práva
a své věrné na nich chrání." (Přísloví 2,6-8)
Moudrost se hledá a její nalezení nebývá snadné. Dostává ji ten, kdo ji hledá na správném místě.
Co za to? Co nám moudrost za to naše úsilí nabízí?
"Pak pochopíš, co je právo a spravedlnost,
pak poznáš, co je poctivé a správné.
Ve tvém srdci se usídlí moudrost
a teprve potom se budeš těšit ze svých vědomostí.
Bude tě střežit rozvážnost a ochraňovat prozíravost. (Přísloví 2,9-11)
Právo, spravedlnost, poctivost, správné jednání, rozvážnost a také prozíravost. To je to, co nám moudrost nabízí.
Zdá se vám to málo? Mně ne. Prozíravý člověk nenaletí podvodníkům. Rozvážný zase neudělá věci, které by ho později mrzely. Ten, kdo jedná poctivě a podle práva, se nemusí stále klepat strachy, kdy na jeho dveře zaklepe policie...
Šalamoun však ještě pokračuje:
"Vyvaruješ se zlých cest
a budeš uchráněn před těmi,
kdo mluví převrácené věci,
před těmi, co opustili přímé stezky
a vydali se na temné cesty.
Neuškodí ti ten, kdo si libuje ve zlu
a kdo jásá nad zvráceností,
jehož cesta je zmateně pokřivená
a kdo je falešný v každém činu." (Přísloví 2,12-15)
Skutečná moudrost mne naučí mnohé věci dělat a mnohé věci odmítat bez toho, že bych se musel složitě a dlouho rozhodovat.
Moudrý člověk:
- nemusí přemýšlet, zda ukrást nebo vrátit...
- se netrápí nad tím, zda zneužít své postavení nebo vědomosti...
- nemusí při každém pokušení znovu bojovat s myšlenkou, zda být věrný svému partnerovi nebo ne...
Pokud jste dočetli až sem, pak pro vás ještě dokončím příběh z úvodu. Chodil jsem tehdy po lese a můj košík se plnil samými krásnými houbami. Měl jsem ho plný dříve, než můj děda, který se ten den rozhodl, že mne naučí sbírat hříbky.
"Dědo, už mám košík plný!" volal jsem radostně. Dědeček přišel, aby se podíval. Pak vzal košík, vysypal jeho obsah na zem a začal přebírat. Jako první dal stranou tu krásnou červenou houbu s bílými puntíky a vysvětlil mi, že je to muchomůrka červená. Pak mi dal ochutnat kousek jednoho hříbku a já zjistil, jak chutná "hořčák". Nakonec ještě vyhodil nějakou muchomůrku zelenou a jeden žampión, u kterého si nebyl jistý...
Díky dědovi už dnes v lese nesbírám muchomůrky a také houby, o kterých si nejsem jistý. Něco podobného nám nabízí moudrost, o které v knize Přísloví píše král Šalamoun.
Moudrost je jako hříbek. Těžko se hledá a ne vše, co vypadá moudře, skutečně moudré je. Pokud se rozhodnete hledat moudrost, tak vám přeji, ať je v tom vašem košíku co nejméně muchomůrek i hořčáků.
