"Škoda, že už dnes takovou sílu Božího slova nemohu zažít", říkával jsem si, když jsem jako kluk četl Bibli. Nejvíc mi to bylo líto u příběhů, které prožíval Daniel, Josef egyptský, David a nebo třeba apoštol Pavel na svých misijních cestách.
Jsem rád, že dnes už si něco podobného říkat nemusím. Prožil jsem s Bohem své vlastní příběhy, ve kterých se moc jeho slova projevila stejně silně, jako v těch biblických příbězích.
Také Petr měl spoustu zkušeností se silou a mocí, kterou nabízí Bůh ve svém slovu. Proto mohl napsat: "Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul.
Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí." (2. Petrův 3,5-7)
Apoštol Petr se osobně setkal s Ježíšem. Prožil s ním nezapomenutelné roky. Apoštol Jan měl stejnou výsadu jako Petr. V úvodu svého evangelia píše: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh... A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy." (Jan 1,1+14)
My ale dnes stejnou výsadu nemáme. Ježíš je v nebi a připravuje vše potřebné k tomu, aby mohl do svého království vzít každého, kdo touží žít v dokonalé a bezhříšné společnosti. Protože jsme nezažili dobu, kdy Ježíš působil osobně na naší zemi, jsme odkázáni na svědectví těch, kteří v té době žili. Apoštol Pavel byl v té době mladík a zřejmě žil mimo území, na kterém se Ježíš pohyboval během své pozemské mise. V listu Židům nám radí: "Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného." (Židům 11,1-3)
Chci-li Ježíše poznat dnes, musím se spolehnout na pravdivost svědectví těch, kteří jeho působení popsali v evangeliích. Bible mi nabízí vše, co potřebuji ke své záchraně před věčnou smrtí. Evangelia zjevují Boží lásku, která se projevila v Ježíšově životě. Tím také odhalila lživost satanova tvrzení, že Bůh je zlý.
V okamžiku, kdy poznám Boží lásku, začne v mém nitru něco nového. Křesťané hovoří o znovuzrození. V mém srdci se narodí naděje na krásnou budoucnost. Vlastně se v té chvíli vnitřně rodíme pro věčný život. Tato naděje nám pak pomáhá žít kvalitní život už zde, na této zemi.
Občas se nám stává, že naději vystřídají pochybnosti. Něco podobného musel zažít i Petr. Proto ve svém prvním dopise ujišťuje: "Vždyť jste se znovu narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a věčné slovo Boží." (1. Petrův 1,23)
V mém životě jsem se už mnohokrát přesvědčil o tom, že Boží slovo má stále stejnou moc. Pokud se této moci poddám, prožiji stejnou proměnu mého smýšlení, charakteru i jednání, jakou prožili Ježíšovi učedníci.
V listu Židům jeho autor píše: "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce." (Židům 4,12)
Bůh kdysi svým slovem stvořil naši planetu. Později řekl slovo a naše planeta se naplnila životem... Ježíš během své pozemské mise slovem vracel život, uzdravoval a také uklidnil přírodní živly. Dnes Bůh mocí svého slova mění mne a já jsem mu za to nesmírně vděčný.
