Můj dědeček byl mistr kameník. Dokázal z hromady kamení postavit nádhernou zeď. Dodnes vzpomínám na pár dnů, kdy jsem mu při této práci mohl pomáhat. První den se zdálo, že nic nedělá. Jen chodil, vyměřoval, natahoval špagátky a krátce před setměním ještě "založil" rohové kameny.
Druhý den už to ale byl koncert. Skoro jsem mu nestíhal míchat beton, kterým spojoval jednotlivé kameny. Z velké hromady vždy vybral ten správný kámen. Pokud mu nějaký rozměr chyběl, vzal kladivo, kámen, a pak chvíli "klepal". Nakonec se kámen rozlomil přesně tak, jak děda potřeboval.
Vyptával jsem se, kde se to naučil a on mi pak při práci vyprávěl, jak chodil do učení. Svému mistrovi dlouho nosil jen nářadí. Když se ptal, kdy už bude moci konečně něco dělat, uslyšel: "Dívej se hochu. Když se naučíš dívat, nejvíc se naučíš!"
Asi to byla dobrá rada. Děda se naučil dívat. Poznal, jak je kámen "rostlý" a kde je třeba klepnout, aby povolil právě tam, kde bylo třeba. Dodnes obdivuji některé jeho výtvory ve Vyškově nebo Zlíně...
Na konci evangelia podle Matouše je zaznamenána Ježíšova poslední výzva: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28,18-20)
Narodil jsem se v křesťanské rodině, takže mne jméno Ježíš provází celým mým životem. Musím ale přiznat, že i když jsem znal jméno, dlouho jsem neznal toho, který toto jméno nosí – Boha, který se i kvůli mně stal člověkem.
Vzpomínám, jak jsem záviděl apoštolům, že mohli být Ježíšovými žáky. Občas jsem snil o tom, jaké by to bylo, kdybych mohl Ježíše doprovázet na jeho pozemské misi, která přinesla lidstvu naději na záchranu.
Pak jsem jednou četl tato Ježíšova slova a uslyšel v nich něco, co mi doposud unikalo. Najednou jsem v nich uslyšel Ježíšovo pozvání, abych se stal jeho učedníkem. Pozvání, abych se díval na to, jak žil na naší Zemi a učil se podle toho žít svůj život. Vzpomněl jsem si na slova dědova mistra: "Dívej se hochu. Když se naučíš dívat, nejvíc se naučíš!"
Od té doby se rád dívám na Ježíše. Chci být jeho žákem. Ježíš je totiž postavou, která změnila dějiny tohoto světa. Podívejme se na citát, který je připisován Napoleonu Bonapartovi. Ten prohlásil: "Znám lidi a říkám vám, že Ježíš Kristus není žádný obyčejný člověk.
Mezi Ním a jakoukoliv osobou na světě není žádný možný způsob srovnání.
Alexander, Caesar, Charlemagne a já jsme založili impéria. Ale o co jsme opírali výtvory našich nadání? O sílu.
Ježíš Kristus založil své impérium na lásce. A i v tuto hodinu by pro Něho zemřely milióny lidí."
Ježíš je Mistr, já chci být jeho žák. Chci se od něj učit tomu, co někteří lidé nazývají praktickou teologií. Pokud se ke mně chcete přidat, tak vás zvu. Vždy v sobotu můžete na mém blogu spolu se mnou obdivovat Ježíšův život. Můžeme se učit dívat.
Z mého dědy se díky pozornému dívání stal mistr kameník.
Z nás se díky dívání mohou stát Ježíšovi učedníci. Na konci této cesty nebude výuční list, ale otevřená brána do věčného života v Ježíšově království.
