Prožil jsem báječnou dovolenou. Osm týdnů jsem mohl cestovat místy, kde se tvořila historie křesťanské církve. Každý den jsem prožíval nové objevy a neměl nouzi ani o adrenalinové zážitky. Když vás chce rozzuřený dav ukamenovat, máte v krvi víc adrenalinu, než po seskoku padákem nebo “bandžižampingu”.
Prvních pár dnů jsem strávil v Jeruzalémě. Pak jsem se vydal do Malé Asie, kde jsem navštívil Antiochii, Lystru, Perge a další zajímavá místa. V Řecku jsem prošel Tesaloniku, Atény, Korint a poté se vydal lodí Itálie. Naše loď se sice potopila u břehů Malty, ale do Říma jsme se nakonec přece jen dostali v pořádku.
Nejzajímavější byl závěr téhle dovolené, kdy jsem se na chvíli stal trestancem na malém ostrůvku v Egejském moři, odkud jsem mohl podnikat krátké výpravy do vesmíru.
Když jsem pročítal texty Nového zákona a knihu "Poslové lásky a naděje" od Ellen Gould Whiteové, znovu jsem si uvědomil, že zklamání nemusí znamenat tragédii. Obdivoval jsem Štěpána, Filipa, Pavla, Petra i Jana, kteří to nevzdali po prvním zklamání a zdánlivém neúspěchu. Držela je důvěra v Ježíše. Věřili, že splní svůj slib a jednou se pro ně vrátí.
Díky jejich vytrvalosti mohu i já, přes mnohá životní zklamání, žít s naději.
Přeji i vám, abyste měli stejnou důvěru i vytrvalost, jako hrdinové této knížky.
Moje slepá kamarádka mi často říkala: "Vydrž! Stojí to za to!"
