Vždy, když s manželkou odjíždíme od mých rodičů, mi táta klade na srdce: "Jeď opatrně. Nezapomeň, že vezeš poklad!" Zpočátku jsem se nad tím přirovnáním jen usmál. Později jsem stále více poznával, jak velkou má táta pravdu.
Nedávno mne zaujala informace, která má původ na serveru Salary. Jeho pracovníci oslovili šest tisíc žen v domácnosti a zjišťovali, jak vypadá jejich pracovní týden. Díky tomu pak odhadli, kolik by si vydělala průměrná žena v domácnosti, pokud by stejnou práci vykonávala v zaměstnání.
Žena, která se v New Yorku stará o dvě děti, by si měsíčně přišla v přepočtu na téměř dvě stě tisíc korun. Takový by byl její plat, kdyby těch svých průměrných 94 hodin týdně pracovala za mzdu.
Mimo jiné jsem se dověděl, že taková matka stráví týdně čtrnáct hodin v kuchyni, osm hodin dělá taxikářku, sedm a půl hodiny je domácí psycholožkou, a tak bych mohl pokračovat.
Moje žena se několik let starala od dva syny. Až na tu taxikářku dělala vše, o čem jsem četl. Navíc byla švadlenou, uklízela, starala se o zahradu, a pokud bylo třeba, tak klidně vymalovala i byt... Je mi jasné, že kdybych jí za to vše měl platit, nemohl bych si ji při mém platu dovolit. Ještě že to vše dělala, a stále dělá, z lásky k dětem i ke mně.
Včera jsem venku objevil pár kvetoucích fialek. Ta malá kytička už voní v naší kuchyni jako malé poděkování mé "miliónové manželce".
Pánové, všechny ženy, které se o nás s láskou tak dobře starají, si zaslouží naši poklonu.
