"Církev je relikvie, která má dnes už jen historickou hodnotu. Přežila se, do moderní doby nepatří. Nejlepší by bylo ji zrušit, aby neohlupovala lidi!" Takový názor je možné slyšet stále častěji. Je to pravda?
Církev hrála v mém životě vždy velkou roli a hraje ji doposud. A nejen v duchovní oblasti, která je pro její činnost ta nejpodstatnější. Obohatila a obohacuje můj život i v mnoha praktických oblastech. Dnes si všimnu jen jedné z nich - schopnosti nebo umění diskutovat a vést diskuzi.
V mém společenství máme tzv. sobotní školu. Je to část bohoslužby, ve které se všichni přítomní mohou zapojit do diskuze v malých skupinách. Diskutující se mohou připravit už doma, protože téma je dané předem. Slouží k tomu lekce pro jednotlivá setkání, která mají k dispozici.
V tomto čtvrtletí jsou naše diskuze inspirované Pavlovým dopisem, který napsal křesťanům v Galácii. I po novém roce se můžeme těšit na velice zajímavé téma – budeme diskutovat o tom, jaký je náš Bůh. Třeba v sobotu 17.března má lekce název "Bůh jako umělec".
Jak už jsem zmínil, diskuze probíhá v malých skupinách, které tvoří zhruba deset účastníků. Jeden z nich diskuzi řídí. Není to žádný profesionál. Je to člen společenství, kterého tyto diskuze baví natolik, že je ochoten se připravovat na jejich vedení.
Nediskutují jen dospělí, ale i děti. Ty nejmenší si v této části bohoslužby spíše hrají. Trochu větší děti zase raději naslouchají vyprávění učitele. Desetiletí a starší žáci téhle školy dokážou vymýšlet velice zajímavé otázky a umí už i solidně diskutovat.
Církev mi nabízí možnost neustále se vzdělávat v umění diskuze. Učit se mluvit i naslouchat. Přijímat názory druhých i představit názor svůj. Mohu se učit hájit svůj názor, když jsem přesvědčený, že mám pravdu. Ale velice prospěšné je pro můj život i umění přiznat si vlastní omyl.
Pokud někdo tvrdí, že církev už dnešnímu člověku nemá co nabídnout, je to jeho názor, který zřejmě vychází z jeho zkušeností. Já mám jiné zkušenosti a proto s tím nesouhlasím.
Ti, kteří se v křesťanství orientují, už z tohoto článku mohli poznat, že patřím k Církvi adventistů sedmého dne, což jsem nikdy netajil. Není to velká církev. V Česku její bohoslužby navštěvuje necelých deset tisíc lidí a počet návštěvníků našich modliteben a kostelů po celém světě se blíží dvaceti milionům.
Díky lidem v mé církvi se mohu po celý život učit lépe komunikovat i diskutovat. Naučil jsem se nebát a nestydět za své názory i za svou víru, což v dobách, kdy u nás vládla jedna strana, nebylo vždy jednoduché. Naučil jsem se také respektovat právo druhých nesouhlasit a mít jiný názor.
Myslím, že to není špatná škola. Dnes už se podobné dovednosti mohou děti učit v základní škole. (Já kdysi tuto možnost neměl.) Přesto jsem přesvědčen, že právě v této oblasti, v oblasti umění komunikace, má církev co nabídnout i současné generaci.
