Čtyřicátý čtvrtý žalm popisuje dobu, kdy se Židé pro svou nevěru ocitají v zajetí. Většina z nich se přizpůsobila životnímu stylu nepřátel, kteří je porazili v bitvě.
Je tu ale část národa, která v zajetí poznává příčinu porážky. Není v Hospodinově neschopnosti je zachránit. V minulosti už Bůh Izrael vytáhl z větších problémů. Příčinou je jejich vlastní odpadnutí a hřích, který je odvedl od Boha.
Autor žalmu popisuje pocity – své i těch, kteří se rozhodli znovu hledat víru v Hospodina:
"Teď jsi nás ale zapudil
a musíme se stydět;
do bojů jdeme sami, bez tebe." (Žalm 44,10-12)
Naplnilo se staré proroctví – Hospodinova hrozba. Protože spoléhali na jiná božstva, živý Bůh odňal svou ochrannou ruku a nechal je napospas jejich nepřátelům. Ti toho okamžitě využívají a Izrael jde od porážky k porážce.
"Poraženi z bitev utíkáme,
nepřítel pobral vše, co nám patří." (Žalm 44,11)
Při čtení těchto slov se mi vybavují situace z mého života. Třeba, když jsem si myslel, že svůj život zvládnu sám. Boha přece nepotřebuji. Mohu si dělat co chci. Nemusím se ho ptát na jeho názor...
Život mne naučil, že to není dobrý směr mé cesty životem. Podobně to vidí i autor žalmu. Proto píše:
"Vydal jsi nás jako ovce na porážku,
mezi pohany jsi rozehnal své stádo." (Žalm 44,12)
Když vojska krále Nebúkadnesara dobyla Jeruzalém, zdálo se, že je to konec Izraele. Židé byli odvlečeni do zajetí. Vzdělanci do Babylónu, ostatní pak do různých částí babylónské říše. Jako národ měli přestat existovat. Nebúkadnesar to měl dobře vymyšlené. Pokud Židy rozptýlí, přestanou být hrozbou.
O něco podobného se dnes snaží ďábel. Chce i nás "rozehnat mezi pohany". Chce, abychom zapomněli na Boha a díky tomu splynuli s ostatními, jejichž bohem jsou peníze a touha po moci a slávě.
A tak podobného občas postihne každého z nás. Začneme toužit po něčem co nemáme, a pak děláme vše pro to, abychom si splnili svůj sen. Svou touhu naplňujeme i za cenu kompromisů se svým svědomím, neptáme se Boha, zda nás na naší cestě bude doprovázet.
Pak se konečně dočkáme okamžiku, kdy se nám splní náš sen. Jenže místo obrovského štěstí zjistíme, že náš život nezískal na kvalitě, ale spíš ztratil. Autor žalmu popisuje své pocity dál:
"Lacino jsi rozprodal svůj národ,
o cenu jsi ani trochu nesmlouval." (Žalm 44,13)
Člověk má někdy tendenci svádět své problémy na Boha. Proč o mne s tím ďáblem víc nebojoval? Proč mne prodal tak lacino? Proč to tak brzy vzdal?
Často dostávám otázku, k čemu nám dnes jsou dějiny Židů. Myslím, že je potřebujeme, abychom si uvědomili, že Bůh nikdy nikoho "neprodá lacino". Jde tak daleko, že za nás dokonce umírá na kříži.
Z dějin víme, že Bůh Izrael vyvedl ze zajetí a dal jim znovu jejich zemi. Díky Bibli víme, že něco podobného se bude opakovat. I my jednou dostaneme "novou zemi" v Božím království: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí." (Zjevení 5,9-10)
