Pokud bydlíte ve společné domácnosti s jedním WC, pak jste už zajisté zažili situaci, kdy stojíte ve frontě a snažíte se vší silou udržet svěrače...
Náš problém je o to větší, že na tom jediném WC je tablet. Jakmile manželka usedne, otevře tablet a začne číst. Po nějaké době to už nevydržím a ptám se: „Miláčku, už jsi dočetla?“ Vždy tvrdí, že nečte, ale já vím své.
Máme doma dvě babičky, které to také komplikují. Mají sice už dnes každá své mobilní WC, ale občas se stane, že jsou při síle a mají chuť jít na to společné. Většinou ve chvíli, kdy se mi zdá, že by to konečně mohlo jít. Jakmile je uslyším za dveřmi, střeva se zklidní a očekávaná úleva je najednou ta tam.
Přiznávám, že ten tablet otevírám i já. Většinou ve chvílích, kdy je žena v práci a navíc mám pocit, že obě babičky spí. Funguje totiž jako účinné projímadlo.
V době, kdy tablety ještě nebyly, jsem používal jiné projímadlo. Vzpomínám na rozhovor s „církevním tajemníkem“ v Hodoníně. Bylo to krátce poté, co jsem jako pastor nastoupil na své první působiště a musel absolvovat pohovor s tímto pracovníkem StB.
Během rozhovoru se mne ptal, zda odebírám nějaký tisk. Odpověděl jsem, že mám dlouhodobé předplatné Rudého práva. Když jsem viděl jeho nadšení, neodolal jsem a přidal poznámku: „Víte, já mám už roky problémy se zácpou a když si otevřu Rudé právo a něco si přečtu... No, prostě, Rudé právo mne prožene mnohem spolehlivěji než projímadlo.“ To už ale měla jeho tvář úplně jiný výraz.
Dnes dopoledne jsem seděl se svých elektronickým projímadlem na WC a těšil se, že si v klidu vychutnám tu slast, o které jsem na jednom WC četl následující konstatování: „Člověče, nejen v hrobě, ale i zde uleví se tobě!“ A jak tak sedím, najednou mi na ruce zavrněl můj krokoměr. Myslel jsem, že mi došla nějaká sms, ale mýlil jsme se, protože to nebyla sms, ale můj elektronický hlídač lenivosti mi jen lakonicky sděloval: „Příliš dlouho sedíte!“ Ještě štěstí, že to bylo právě ve chvíli, kdy už byla střeva v pohybu.
Nevím, jak se člověku uleví v hrobě, ještě jsem to nezkoušel, ale mně se ulevilo a byl jsem rád, že mne krokoměr o tu slast nepřipravil. Jen bych se s tím neměl svěřovat manželce. V duchu už vidím, jak na mne šibalsky mrká a s úsměvem odpovídá: „Tak vidíš, už i tomu krokoměru je jasné, kdo u nás na tom záchodě vysedává nejdýl!“
