Ve všech dobách platí, že „ryba smrdí od hlavy“. Stejně ale platí, že ten, kdo na to upozorní, nemusí dopadnout zrovna nejlépe. Kritizovat ty, co jsou „nahoře“, není vždy bezpečné.
A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení. (Lukáš 3,18-20)
Jan Křtitel vzal svůj úkol vážně. Kázal o pokání, tedy o tom, že je potřebná změna myšlení i jednání. Kritizoval hříchy a bylo mu jedno, zda hovoří k prostému člověku nebo k muži, který měl tehdy v jeho zemi nejvyšší moc. Věděl, že se to Herodovi nelíbí a přestože tušil, že v jeho případě narazí, neuhnul a řekl panovníkovi to, co potřeboval slyšet.
V životě jsem už mnohokrát musel pronést kritická slova na adresu těch, kteří byli „výš“. Někteří kritiku přijali a ještě poděkovali, jiní ze mne udělali svého nepřítele. Ne vždy ale byla vina jen na druhé straně. Někdy jsem zpětně musel přiznat, že kdybych zvolil jiný čas a lepší slova, mohlo to dopadnout úplně jinak.
Občas se ptám: „Má kritika cenu, když při ní riskuji, že nebudu pochopen?“ Docházím k závěru, že smysl má, i když vždy nesplní svůj účel a nevede ke změně či nápravě.
Bože, dej mi odvahu, pokud budu muset „kritizovat nadřízené“. A dej mi i vhodná slova, aby pochopili, že jim nechci ublížit, ale že mi jde o nápravu. No, a pokud narazím, pomoz mi to snést.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Důkaz? Jak pro koho!
