Po Saulově smrti řeší David v Siklagu svou budoucnost. Vlastně už nemá důvod, proč pokračovat v životě psance a skrývat se mezi Pelištejci, kteří potupili celý Izrael. Židé nemají soudce, velekněze a ani krále...
Mám se vrátit?
Jenže David nechce nic uspěchat. Hledá proto samotu a ptá se Hospodina, zda se má vrátit domů: "Mám vystoupit do některého judského města?"(1) Dostává odpověď, že se má vrátit. To mu ale nestačí, a tak se ptá, kam. Bůh mu odpovídá i na tuto otázku: "Do Chebrónu."(1)
Spolu se všemi svými bojovníky a jejich rodinami se po krátké přípravě vydávají na cestu do Chebrónu. Od nového domova je dělí padesát kilometrů. Všichni se těší, že už konečně nebudou muset neustále utíkat. Těší se, jak se usadí a vybudují domy, kde budou jejich rodiny v bezpečí.
Králem Judska
V Chebrónu je David přivítán s jásotem a nadšením. Lidé se těší, že se konečně naplní Saulova slova o tom, že právě David bude králem, kterého si vybral Bůh ne pro jeho postavu a krásu, ale pro velikost jeho povahy. "I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským."(2)
Krátce poté se David dovídá o statečném činu obyvatel Jábeše, kteří pochovali Saula i jeho syny. Okamžitě k nim posílá svého posla: "Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám.
I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou."(3)
Abnér vzdoruje
Na druhé straně Jordánu, zhruba sedmdesát kilometrů na severovýchod od Chebrónu, uskutečňuje generál Abnér své plány. Celý život stál po boku Saula a teď svolává jedenáct Izraelských kmenů do městečka Machanajim, aby tu společně korunovali nového krále nad Izraelem.
Novým panovníkem se z vůle Abnéra stává Íš-bóšet, jediný Saulův syn, který přežil poslední válku s Pelištejci. Je to slaboch, kterého jeho otec ani nevzal do bitvy. Abnér si ho vybírá záměrně. Ví, že ho Íš-bóšet bude poslouchat jako loutka. Díky tomu se panovníkem stane fakticky Saulův generál.
Abnér nemá rád Davida. Závidí mu všechny jeho válečné úspěchy a také mu vadí, že by měl být králem někdo, kdo poslouchá raději Hospodina, než svého generála. Navíc mu nemůže zapomenout, jak ho zesměšnil, když ho přistihl spícího vedle Saula a vzal králův oštěp a džbán.
Dva generálové
Izrael má najednou dva generály. David má totiž svého Jóaba, který ho provázel po celou dobu, co utíkal před Saulem. Jóab nemá rád Abnéra. Ten totiž v jedné bitvě Jóabovi zabil bratra Asáela a to se nezapomíná. Davidův generál čeká na příležitost, aby smrt svého bratra pomstil.
Po nějaké době Abnér pochopí, že když se spojil s Íš-bóšetem, tak udělal chybu. Proto přeběhne i se svými vojáky k Davidovi, který ho, k překvapení všech přijímá do své služby a ponechá mu i jeho hodnost. Je jen otázka času, kdy dojde k tomu, že Jóab Abnéra zavraždí.
Netrvá to dlouho a David dostává zprávu, že Jóab splnil svůj slib a pomstil bratra. Král prohlásí: "Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova. Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu i na celý dům jeho otce. Ať v Jóabově domě nikdy nechybí trpící výtokem ani stižený malomocenstvím ani držící se hůlky ani padlý mečem ani trpící nedostatkem chleba!"(4)
David se pak zúčastní Abnérova pohřbu. Dokonce nad jeho hrobem zpívá žalozpěv, který na jeho počest sám složil:
"Což musel zemřít Abnér,
tak jako umírá bloud?
Nebyly spoutány tvé ruce
ani do okovů sevřeny tvé nohy.
Padl jsi jak ten,
kdo rukou bídáků padá."(5)
_______________
(1)2.Sam.2,1; (2)2.Sam.2,4; (3)2.Sam.2,5-7; (4)2.Sam.3,28-29; (5)2.Sam.3,33-34;
