Tátův kolega musel v padesátých létech minulého století narychlo utéct za hranice. Při výslechu na StB byl osočen z toho, že se na Prvního máje odmítl poklonit sovětské vlajce a ještě si při tom odplivl, čímž ji zhanobil. Připustil, že sice nemá ve zvyku se klanět komukoliv nebo čemukoliv mimo Boha, ale současně také říkal, že nemá potřebu plivat, navíc ještě před nějakou vlajkou.
Hájil se pak tím, že byl v uvedou dobu na bohoslužbě, kde kázal, takže na to má plno svědků. Sice ho tehdy pustili, ale když v noci u jeho domu zazvonili znovu, raději se rychle rozloučil s maminkou, u které bydlel a přes střechy zmizel. Nakonec se dostal i přes hranice a skončil v USA.
Poklonili byste se nějaké vlajce? Je špatné, když se ukloníte u rakve člověka, se kterým jste se přišli rozloučit? Kdy je a kdy není poklona hříchem?
Pán Ježíš se krátce po křtu setkal s ďáblem, který se pokusil ho svést. Jedním z pokušení bylo i "klanění se": Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."
Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." (Lukáš 4,4-8)
Sám jsem kdysi tento problém musel řešit. Právě tento text mi pomohl pochopit, že není nic špatného třeba na tom, když se někomu ukloním při pozdravu, nebo když skloním hlavu při hymně a podobně. Problém nastává ve chvíli, kdy je poklona brána jako projev "uctívání".
Co to znamená? Podle Ježíše má na podobné uctívání právo jen Bůh. Není v tom nějaká samolibost. Bůh tím chrání nás. Pokud totiž začneme někoho "zbožňovat", určitě zažijeme zklamání, protože žádný člověk, ani žádná věc nám nemůže dát to, co nabízí jen Bůh – trvalou ochranu, požehnání a nakonec i záruku věčného života.
Přesto dnes lidé rádi věnují své uctívání někomu nebo něčemu jinému. Často hercům, zpěvákům či sportovcům, ale třeba i různým ideám... Apoštol Pavel napsal: "Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano, i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen." (Římanům 1,22-25)
Jedna z otázek, kterou bych si měl položit každé ráno, zní: "Komu se dnes pokloním?" Pavel se rozhodl klanět svému Stvořiteli a já se k němu chci každý den přidat.
