V 8. kapitole 2. knihy Samuelovy je stručný popis válek, během nichž si David podmanil všechny sousední země. Po skončení těchto bojů žije Izrael v míru.
Židé mají respekt u všech, kteří v minulosti napadali jejich území a kradli při tom úrodu i stáda zvěře, brali zajatce, z nichž se pak stávali otroci.
Král David se svým vojskem těmto vpádům zamezil. Všem loupeživým národům dal najevo, co je čeká, pokud ještě jednou vpadnou do jeho země.
V Samuelově knize čteme jen o konečných vítězstvích. Ono to ale nešlo vždy tak snadno, jak se může zdát. David občas narazil i na problémy. Boj se najednou zaseknul a jindy vítězící Izrael byl najednou sám v nebezpečí.
O jedné takové situaci je žalm, u jehož první částí se dnes zastavíme. David volá k Hospodinu:
"Zanevřel jsi na nás, Bože, rozvrátils naše řady,
stíhals nás velikým hněvem." (Žalm 60,3)
Myslím, že podobnou situaci zná každý z nás. Najednou se stane, že se něco nedaří. Modlíme se, ale Bůh jako by mlčel a my nevíme proč. Nemusí jít o válku. Mne poslední tři měsíce trápí auto. Začala se projevovat vada, která mne už stála skoro padesát tisíc korun. Mechanici už jsou z toho auta nešťastní. Jeden z nich dokonce prohlásil, že je asi prokleté...
V takové situaci člověka napadne otázka: "Bože, proč neslyšíš mé modlitby? Vždyť víš, že to auto potřebuji a teď nemám na nové!" Vím, že se to vše nakonec vyřeší, ale přesto mne napadají myšlenky, které nejsou zrovna moc optimistické... A to jde jen o auto. Nejde ani o zdraví, ani o život.
Představuji si člověka, kterému vážně onemocní někdo, koho má rád. Není to sice smrtelná choroba, ale lékaři stále nemohou přijít na to, jak ji zastavit. Člověk se modlí, prosí, slibuje... a stále nic.
David je v boji. O život nejde jen jemu, ale i celému vojsku. Proto král, zvyklý rozkazovat, vysloví přání, které můžeme pochopit i jako příkaz:
"Vrať se zase k nám!" (Žalm 60,3)
Ne, David nechce rozkazovat Hospodinu. Ten výkřik s vykřičníkem je jen důkazem zoufalství a naléhavosti jeho prosby.
Takto se modlíme i my, když máme pocit, že se nám hroutí svět. Děje se něco, co nezvládáme. Nevíme si rady. Máme strach o sebe i o své blízké. Děsí nás, že se nám najednou zdá, že žádný Bůh není, protože na naše modlitby nepřichází žádná odpověď. David to vyjadřuje slovy:
"Zatřásl jsi zemí, pod tvou silou pukla;
zacel zase její trhliny,
pohleď jen, jak se hroutí." (Žalm 60,4)
V takových situacích přemýšlíme sami nad sebou a procházíme svou minulost. Hledáme něco, co může být příčinou Božího hněvu. Vždyť to, že se nám nedaří, musí mít nějakou příčinu. Přece se to neděje jen tak.
I v našem životě jsou období, kdy nerozumíme ničemu, co se s námi děje. Hledáme odpověď, ale nenacházíme. Ptáme se Boha, ale on mlčí...
David i v takové chvíli spoléhá na Hospodina. Spoléhá na něho, i když jeho Bůh mlčí. Věří, že až přijde správná chvíle, Bůh odpoví.
Bůh má můj život ve svých rukách, přestože někdy mlčí. Věřím mu.
