Autoři novozákonních knih často předpokládají, že jejich čtenáři dobře znají texty Starého zákona. Podobné je to i u Petra a jeho dopisů. Bez znalosti židovských Písem nemůžeme pochopit ani dnešní text z druhé Petrovy epištoly.
Apoštol pokračuje ve svém pojednání o lživých učitelích, kteří byli vždy nebezpečím pro upřímné křesťany. K tomu, co o nich už napsal dříve, dodává: "Opustili přímou cestu a zbloudili, když se dali na cestu Balaáma, syna Beorova, kterému se zalíbila mzda za nepravost, ale byl pokárán za své provinění. Němá oslice promluvila lidským hlasem, a tak zabránila prorokovu bláznovství." (2. Petrův 2,15-16)
Petr tu vzpomíná příběh, který se odehrál v době tažení Izraele do zaslíbené země. Je zapsán ve 22. až 24. kapitole knihy Numeri. Balák, moábský král, si dělal starosti. Jeho malá země stála v cestě Židů, kterým žehnal jejich Bůh, kterého nazývali zvláštním jménem – JHVH. Nikdo se jim zatím neubránil. "Pokud jim bude jejich JHVH žehnat", říkal si tento panovník, "nemáme šanci. Zničí nás."
Jednoho dne dostal nápad. Dověděl se o proroku Bileámovi, který má v Petrově listě jméno Balaám. Tento muž sloužil stejnému Bohu, jako Židé, kteří mířili na Balákovu zemi. Krále napadlo, že proroka podplatí, aby Izraeli zlořečil a zbavil ho tak Božího požehnání.
Král vyslal k prorokovi své posly. Když urazili více jak tisíc kilometrů, prožili zklamání. Bileám odmítl nabídku jejich krále. Poslové se vrátili domů. Král vyslal nové posly, kterým dal větší odměnu. Bileám znovu váhal, protože věděl, co by to znamenalo. Byla by to vzpoura proti Hospodinu.
Nakonec ale podlehl lesku zlata a vydal se na cestu. Cestou se stalo něco zvláštního: Bileám tedy ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. Vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.
Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klekla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí.
Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: "Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?"
Bileám oslici odpověděl: "Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil."
Oslice Bileámovi odpověděla: "Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?"
Řekl: "Ne." I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce.
Poklonil se a padl na tvář. (Numeri 22,21-31)
Tento příběh nám pomáhá pochopit, kdo jsou ti lživí učitelé, kterým Petr věnuje ve svém dopise tolik pozornosti. Jsou to lidé, které Pán Bůh mimořádně obdařil. Měli být jeho posly. Jenže oni se nechali svést třpytem zlata a touhou po slávě. Z Božích poslů se najednou stali lživí učitelé, kteří šíří démonské nauky.
Bileámův příběh je také lekcí o Boží milosti a o jeho zájmu o člověka. Bůh má zájem i o Bileáma a snaží se ho zastavit. Neváhá udělat zázrak. Chtěl, aby se Bileám zamyslel nad tím, kam směřuje. Z Bible víme, že Bileámovi nepomohlo, ani když začala mluvit jeho oslice.
Přemýšlím nad tím, kam směřuje můj život. Hřích je tak svůdný a hrozný. Nakonec z nás udělá takové osly, že nám nepomůže, ani když promluví oslice.
