Jednou v tramvaji povídal malý klučina: "Mami, tys mi říkala, že když se budu modlit, že mi Bůh splní má přání. Já už se tři dny modlím a prosím Boha o nové kolo a pořád nic..."
Malé děti jsou upřímné. Řeknou co si myslí. Tenhle kluk vyjádřil, jak pochopil slova své mámy o účinnosti modlitby. V jeho představách je modlitba mince a Bůh automat, do kterého když hodíme onu minci, tak z něj vypadne to, co si zrovna přejeme. A když ne, tak není Bůh a nebo modlitba nemá smysl.
Mám takový dojem, že podobně se na modlitbu dívá mnoho lidí. Často i díky tomu, co slyšeli od nás, křesťanů. Ale je to skutečně to, co slibuje Bůh? Podívejme se alespoň na dva texty Bible, které představují jeden důležitý princip modlitby.
Už jako malý kluk jsem od svých rodičů slýchával, že modlitba je rozhovor s Bohem. Já mohu říci Bohu to, co mám na srdci a on mi pak zase řekne svůj pohled.
Asi nejznámější křesťanskou modlitbou je modlitba "Otče náš". Je velice stručná a Ježíš nás v ní učí říkat jednu zvláštní prosbu, která zní: "Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi." (Matouš 6,10) Nevím jak vy, ale já tuto prosbu neměl rád. Představte si, že Pánu Bohu řeknete své přání a pak dodáte: "Ale udělej to tak, jak to vidíš Ty!" To se mi říkávalo špatně.
Druhý text Bible je ze starozákonní biblické knihy proroka Izaiáše: "Vždyť moje myšlení nejsou myšlení vaše, ani vaše cesty nejsou cesty mé," je výrok Hospodinův. "Neboť jako jsou nebesa vyšší než země, tak jsou mé cesty vyšší než cesty vaše a má myšlení vyšší než myšlení vaše." (Izaiáš 55,8+9)
Právě tento text mi pomohl vyřešit můj problém s prosbou "Staň se tvá vůle..." Musel jsem v životě udělat pár kopanců (když jsem si prosadil svou, proti Boží vůli) abych pochopil, že právě Bůh vidí dál, než já. Zjistil jsem, že pro život je někdy důležité poznat, že je někdo chytřejší než já. Nejen v oblasti víry, ale i v běžném každodenním životě.
Jednou se mi něco pokazilo na mém počítači. Už si ani nevzpomínám, co to bylo. Zavolal jsem synovi, který se živí programováním. Vyslechl si, "co to nedělá" a pak se mi ze sluchátka ozvalo: "Udělej co ti říkám a neptej se, proč. Stejně bys to nepochopil..." Poslechl jsem. Udělal jsem vše přesně podle jeho návodu a počítač zase fungoval.
Občas slyším, že křesťané jsou chudáci, když musí nakonec vše nechat na vůli svého Boha. Vrátím se ještě k příkladu s počítačem. Budu rád chudákem, který v této oblasti na slovo poslouchá svého syna, protože díky němu je můj počítač funkční. Podobně budu rád nechávat na mém Bohu, aby řídil můj život a mé plány, protože když mne řídí on, tak mám jistotu, kterou bych bez něj neměl.
Na závěr ještě jeden zážitek z tohoto týdne. Ve středu jsem měl v Praze natáčet další dva fejetony pro ČT2. Když jsem to plánoval, tak jsem ve své modlitbě říkal: "Staň se tvá vůle..." Pak mi ale volali z Prahy, že natáčení musíme přesunout na pondělí. Moc se mi to nehodilo, ale nakonec jsem souhlasil.
V pondělí jsme v Praze vše zvládli a já jel domů. V úterý ráno jsem přestal mluvit. Nakonec jsem musel k lékařce a ještě dnes si dávám dohromady své průdušky a hlasivky. Znovu jsem si uvědomil, že Bůh vidí dál než já.
Když Bůh vyslýchá mé prosby po svém, vím, že ví co dělá.
