Můj tchán se narodil na statku. Měli krávy, vepře, kačeny i slepice. Přesto bylo maso v jídelníčku jednou týdně – v neděli. Jinak jedli střídmě, jak to bylo tehdy běžné. V porovnání s tím má dnes většina národa denně hostinu.
Občas se v televizi podívám na pořad, ve kterém se vaří. Málokdy je tam nějaké obyčejné jídlo. Většinou jsou to různé lahůdky, jejichž příprava zabere spoustu času. Přitom i obyčejné jídlo, když se připraví s láskou, je také chutné a většinou i zdravější.
Podívejme se dnes na závěr Davidova žalmu, který začínal zvoláním: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" I když David začíná touto otázkou, končí pozváním na hostinu, kterou připravuje samotný vládce vesmíru:
"Bůh je pánem a vladařem všech lidí.
Prostírá stůl a zve nás všechny k němu:
slyšte to lidé bohatí a sytí,
ale i vy, kdo umíráte hladem." (Žalm 22,29-30)
Bůh chystá zvláštní hostinu. Bude na přivítanou pro všechny, kdo po vzkříšení vejdou nebeskou bránou do Božího království. Při čtení těchto slov jsem si představoval, jaký asi jídelníček nám na této hostině přichystá náš Bůh. Byly to příjemné představy.
Také se mi vybavil text ze Zjevení Jana, který napsal: "Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy."(Zjevení 22,2)
Pak mi ale došlo, že David tu nemá na mysli hostinu, která přijde jednou v budoucnu. Chce nám naznačit, že už na této zemi každé jídlo, které jíme, nám vlastně připravuje Bůh. Proto se křesťané před jídlem modlí a děkují Bohu, že mají co jíst. Není to samozřejmost. Stále ještě na naší planetě umírají lidé hladem.
Poslední slova žalmu se nám možná nemusí líbit. David říká:
"Vaši potomci budou Bohu sloužit
patří mu totiž všechny generace.
Dál a dál budou dětem vypravovat,
že Bůh nad nimi koná spravedlnost." (Žalm 22,31-32)
Žijeme v době, kdy neradi slyšíme o tom, že bychom měli někomu sloužit. Vždyť my jsme přece svobodní. Připomíná mi to rozhovor Pána Ježíše se Židy: Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými."
Odpověděli mu: "Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?"
Ježíš jim odpověděl: "Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni..." (Jan 8,31-36)
Pokud v biblické době sloužil člověk dobrému pánu, nemusel se bát o svou budoucnost. Jeho pán mu dával mzdu, díky které si mohl zajistit bydlení, stravu, oblečení a vše, co potřeboval k životu.
Jakmile si uvědomím, že patřím Bohu, pak se přestavám bát budoucnosti a v mém srdci se uhnízdí Boží pokoj. Bůh je totiž spravedlivý a pečlivý pán, kterému se nemusíme bát sloužit. On totiž, na rozdíl od nás, nikdy nezneužije svou moc, sílu a svrchovanost. Má nás rád. Proto nám nabízí místo ve svém království, kde budeme v bezpečí.
