Dnes se podruhé zastavíme u textu, který popisuje zajímavý rozhovor mezi učedníky a Ježíšem. Učedníky tehdy trápila otázka, jaké budou mít postavení v Ježíšově království a kdo z nich bude mít největší vliv.
Lukáš tuto situaci popisuje následovně: Přišlo jim na mysl, kdo z nich je asi největší.
Když Ježíš poznal, čím se obírají, vzal dítě, postavil je vedle sebe a řekl jim: "Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mne poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
Jan mu na to řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože tě nenásleduje jako my."
Ježíš mu řekl: "Nebraňte mu! Kdo není proti vám, je pro vás." (Lukáš 9,46-50)
Tenhle příběh je sondou do nitra člověka. Ukazuje, jací jsme i my. Učedníci se mezi sebou dohadují, kdo z nich by měl mít v Ježíšově království nejvyšší postavení. Každý uvádí důvody, proč by to měl být právě on. Ani si nevšimnou, že je pozoruje jejich mistr. Naslouchá, nechává je chvíli vynášet trumfy.
Když už to trvá dlouho, nenápadně se na chvíli vzdálí. Od jedné maminky si půjčí její malé dítě, které se nedávno naučilo chodit. Přijde s ním ke skupince hádajících se učedníků, batole postaví vedle sebe a pak osloví své žáky. Ukáže jim, v čem je skutečná velikost člověka.
Učedníci jsou tak zabráni do své pře, že ho ani nevnímají. Teprve, když přidá na intenzitě svého hlasu, tak si všimnou, že mají u nohou malé dítě. Teď jim Ježíš může dát odpověď na jejich spor. Ani jednomu z nich se ale to, co slyší, nelíbí. Jan pohotově zareaguje a pokusí se převést rozhovor na úplně jiné téma.
My se ale Janem nenecháme svést a zastavíme se u toho, co tu Ježíš říká o velikosti člověka. Tohle téma je dnes stejně aktuální, jako tehdy. I dnes se spousta lidí potýká s problémem pocitů méněcennosti.
Co nám dává hodnotu? Jak se můžeme zbavit pocitu, že nemáme žádnou hodnostu? Ježíš říká, že největší hodnotu v očích vesmíru má ten, kdo si všimne i malého dítěte a věnuje se lidem, kterými ostatní opovrhují. Možná bychom mohli říci, že v nebi bude největší ten, kdo se zde, na Zemi, dokáže postarat o ty, které dnešní svět považuje za bezcenné a podřadné - o sirotky, vdovy a třeba i bezdomovce a opuštěné seniory.
Je to zvláštní. Největším se v Božích očích stává ten, kdo se vůbec netrápí tím, jak je slavný, mocný nebo populární. Bůh si cení lidí, kteří nemají problém se sklonit k opilci, který by bez jejich pomoci umrzl. Ocení práci dobrovolníků, kteří věnují svůj volný čas opuštěným lidem...
Chceš být v Božím království největší? Pokud ano, pak se neboj být na tomto světě tím nejmenším. Netrap se tím, že tě naše společnost neocení. Bůh tě ocení. Pokud se věnuješ "bezcenným", přijímáš Ježíše a jednou tě přijme i nebeský Otec. I když někdy zapomenou poděkovat i ti, kterým pomáháš, Bůh na to, co děláš, nezapomene.
