Lidí, kteří vyhledávají Ježíše, stále přibývá. Cítí se v jeho blízkosti dobře. I ti nejchudší poznávají, jaké to je, když je někdo bere vážně a bez ohledu na jejich postavení ve společnosti jim nabízí místo v Božím království.
Tentokrát přichází i Ježíšova matka s rodinou. Ježíš zrovna káže v domě, kam byl pozván. Okolo domu se sešel tak velký zástup, že se jím jeho příbuzní nemohou protlačit. Snaží se dostat dovnitř, pak mu posílají vzkaz: "Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat."
On jim odpověděl: "Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají." (Lukáš 8,19-21)
Vždy, když jsem čítával tato slova, tak jsem měl pocit, že se tu Ježíš vůči své matce chová neslušně a necitlivě. Jak ji může zapřít? Nemají nakonec pravdu ti, kteří tvrdí, že se Ježíš stydí za svůj nemanželský původ? To, co jsem četl, jsem si neuměl vysvětlit.
Pak jsem jednou četl stejný příběh v evangeliu podle Marka. Ten přidává jednu drobnost, která ale tento příběh dává do úplně jiného světla. Nejdříve napíše: "Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl…“ (Marek 3,21) Po těchto slovech pak přidává rozhovor, který vede Ježíš s farizei a zákoníky. Ti o něm tvrdí, že je posedlý zlým duchem. Vlastně o něm říkají to, co si myslí i jeho příbuzní - že se zbláznil.
Po vsuvce o obvinění z posedlosti pak Marek dokončí zprávu o návštěvě příbuzných: Tu přišla jeho matka a jeho bratři. Stáli venku a vzkázali mu, aby k nim přišel. Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě."
Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." (Marek 3,31-35)
Teď už to najednou dostává smysl. Ježíš se nestydí za svou matku a své nevlastní sourozence, ale na rozdíl od lidí, kteří naslouchají jeho kázání, ví, proč jeho příbuzní přišli. Chtějí mu zabránit v jeho další činnosti. Proto Ježíš ignoruje jejich prosbu a pokračuje dál ve svém kázání.
Ježíš miluje svou matku. Svědčí o tom slova, která pronáší, když visí na kříži: U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19,25-27) Ježíš ví, že za chvíli zemře. Trpí velikou bolestí. Přesto v té chvíli myslí na svou mámu. Svěřuje ji do péče apoštola Jana, který mu byl ze všech dvanácti nejblíž.
Ježíš má rád i své nevlastní sourozence. Apoštol Pavel píše: "Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně." (1. Korintským 15,3-8) Tím Jakubem, kterému se ukázal, byl jeho starší nevlastní bratr Jakub, autor novozákonní knihy, která nese jeho jméno.
Ježíš se nezlobí na svou rodinu, že nepochopili jeho poslání. Dává jim další šanci. Matka Marie i bratr Jakub tuto šanci využili.
U Ježíše neplatí nějaká protekce. Rodinu bere stejně, jako všechny ostatní. O mém spasení nerozhoduje, zda jsem nebo nejsem s někým příbuzný. Ježíš říká, že jeho rodinu tvoří ten, kdo "činí vůli Boží".
Situace pod křížem i zjevení se Jakubovi je zase důkazem toho, že mne Ježíš nezavrhne, když se někdy ocitnu mezi těmi, kdo mu nerozumí. I v takovém případě mi nabízí novou šanci. Pak už záleží jen na mně, zda ji využiji nebo ne.
