Sněmovna začala projednávat novelu volebního zákona o korespondenční volbě. Ta by usnadnila volby českých občanů pobývajících v zahraničí.
Nejde přitom o zanedbatelné číslo. Novela se týká 600 000 voličů pobývajících v zahraničí. A to je jádro pudla, protože podle průzkumů většina z nich by nedala hlas kandidátům na volebních lístcích ANO a SPD.
Proto najednou Andrej Babiš prozřel a provedl další otočku. Ještě v roce 2018 byla totiž korespondenční volba součástí programového prohlášení jeho vlády.
Dnes byl hlavní postavou obstrukcí a všem je jasné, že spolu s dalšími členy svého hnutí a SPD využije předem prohraný boj v parlamentu k exhibování, které potrvá dlouhé hodiny.
V obstrukčním vystoupení trvajícím čtyři hodiny, mluvil nebo spíše žvanil o všem možném. K samotné novele volebního zákona prohlásil: „Vždyť svobodné volby jsou svátek demokracie a ti hrdí Češi, kteří jsou v zahraničí, by měli přijet osobně sem, ani ne na tu ambasádu, kde můžou volit bez problémů. Protože tady se vytváří nějaká atmosféra, že nemůžou volit. Můžou. Ale měli by přijít domů, kde se narodili, a hrdě jít k volbám a odvolit.“
Češi mají přijet domů, kde se narodili, a zde odvolit. To jim radí Slovák, který žije v České republice, protože zde má lepší podmínky k bohatnutí, než tam, kde se narodil. Zde navíc nemusí řešit své angažmá v StB.
Ve vlastním životopise, který zveřejnil v roce 2011 na webu hnutí ANO, sám o sobě píše: „V té době jsem měl dvě priority: stát se delegátem v cizině jako byl můj otec a vydělat si peníze.“
Peníze už si vydělal a ne málo. No a v cizině se nestal jen „delegátem“, ale dokonce premiérem. Hrad mu sice zatím unikl, ale co není dnes, může být zítra.
Určitě stojí za zmínku, že Andrej Babiš není v žádném případě Čech, ale jde o hrdého Slováka, který si vedle českého pro jistotu ponechal si i slovenské občanství.
O české občanství požádal v roce 2000. V tom roce vstoupila v platnost novela zákona, která byla určena hlavně pro slovenské Romy. Andrej Babiš tak nemusel prokazovat znalost českého jazyka.
Hrdí Češi mají jít volit tam, kde se narodili. Tak radí Slovák Andrej Babiš.
Můj osmdesátiletý kamarád, žijící momentálně u dcery v Austrálii, by nejprve hodiny cestoval na letiště v Sydney. Pak by strávil více jak jeden den v letadle ze Sydney do Prahy. Pokud by to vše přežil ve zdraví a zvládl by i přesun domů na Moravu, mohl by konečně po čtyřiceti hodinách putování doma vhodit do urny hlas hnutí ANO. Jedna cesta by ho přišla na cca 40 000 Kč. (Pro AB zanedbatelný pakatel).
Co by asi můj australský kamarád poradil Andreji Babišovi? Jak ho znám, řekl by: „Milý Andreji, nebylo by pro nás všechny nejlepší, kdyby ses také vrátil domů? Vrať se domů a běž tam hrdě k volbám! Řiď se radou, kterou jsi dal mně a statisícům Čechů, kteří momentálně pobývají mimo svou vlast. Vrať se domů. Ne na chvíli, ale na furt. Garantuji ti, že pak tě bude milovat nejen těch tvých současných 30% voličů, ale i všichni zbývající hrdí Češi! A nejen ti v zahraničí.“
