18. žalm patří k Davidovým nejdelším písním. V jeho úvodu je napsáno, že tato píseň vznikla v den, "kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových."
David v této písní zpívá o tom, co ho v době skrývání a útěků do exilu drželo nad vodou.
Podívejme se na další část 18. žalmu:
"Pán nezapomněl, že se vždycky snažím
jednat jak chce a zůstat před ním čistý.
Pečlivě sleduji, kam vedou Boží cesty
a nedám se od nich ničím odlákat.
Mám před očima všechny jeho řády
a nezlehčuji Boží zákony.
Jsem upřímný ve vztahu k svému Bohu
a hříchu se na hony vyhýbám.
On vidí moji snahu, myslí na ni
a čistotu mých pohnutek má rád." (Žalm 18,21-25)
Jako začínající kazatel jsem jednou jel na návštěvu k lidem, u kterých jsem nikdy nebyl. V té době ještě neexistovaly navigace, takže jsem byl odkázán na plán cesty, podle kterého jsem měl jet.
Šlo to dobře, ale pak jsem minul jeden orientační bod a začal bloudit. Pak mne napadlo se vrátit nazpět a hledal poslední orientační bod, u kterého jsem ještě jel správně. Nakonec jsem na domluvenou návštěvu dorazil s malým zpožděním.
David se také často musel pohybovat v neznámém prostředí, v němž byl vděčný za každou informaci. V této době se také naučil spoléhat na Boží pomoc. Prosil Hospodina, aby mu ukázal, kudy dál. A pak se pečlivě držel plánu, který dostal. Také občas "zabloudil" a pak potřeboval nový důkaz Boží přízně.
"S milosrdným Bůh milosrdně jedná
a věrnost oplácí opět věrností,
s bezelstným mluví vždy otevřeně,
přetvářku trestá, faleš nesnáší.
Trpícím lidem pomáhá vždy s láskou,
nemá rád pyšné, ti dopadnou zle." (Žalm 18,26-28)
Občas přemýšlím nad tím, jaký byl největší rozdíl mezi Saulem a Davidem. Podle Bible Saul na Davida žárlil. Záviděl mu jeho úspěch a popularitu. Proto se ho chtěl za každou cenu zbavit. Byl pyšný, a jak zpívá David, dopadl nakonec zle.
"Mou lampu znovu rozžíháš svým ohněm,
temnotu rozptyluje světlo tvé.
V tvé síle jsem prorazil obklíčení,
s tvou pomocí jsem překonal i zeď.
Plán silného Boha je dokonalý,
co on říká, to zní jak ryzí kov.
Je slabým lidem ochranou,
všem, kdo na Boží pomoc plně spolehli." (Žalm 18,29-31)
David se v době nesvobody často "ocital ve tmě". Byly to chvíle, kdy se mu zdálo, že ho Bůh opustil. Jako by mu uprostřed noci zhasla lampa. Brzy se ale naučil čekat na okamžik, kdy mu Bůh zapálí nové světlo a vyvede ho z jeho pocitů beznaděje.
Také se chci učit pozorně sledovat, kam vede Boží cesta. A až přijde období tmy, chci jako David čekat na Boží oheň, který mne vyvede zase na světlo.
