Dnes se opět podíváme na jednu radost, která netrvala dlouho. Setkáváme se s ní v Lukášově popisu posledních dnů Ježíše Krista. Když ho Jidáš zradil, ocitnul se nejdříve před veleknězem, který hledal záminky pro jeho usmrcení. Později stanul před veleradou, která se snažila o totéž.
Pak, když velerada za pomocí falešných svědků našla důvod, pro který ho mohli obvinit z pošlapávání tradic a židovských zásad, přivedli Ježíše před Piláta, který jediný mohl vynést rozsudek smrti. Pilát ale nesdílel názor židovských vůdců. Lukáš píše: "Pilát řekl velekněžím a zástupům: "Já na tomto člověku žádnou vinu neshledávám."
Ale oni na něj naléhali: "Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem." Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten člověk z Galileje. Když se dověděl, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k němu, protože Herodes byl právě v těch dnech také v Jeruzalémě.
Když Herodes Ježíše spatřil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž přál vidět, poněvadž o něm mnoho slyšel, a doufal, že uvidí, jak dělá nějaký zázrak. Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
Byli při tom i velekněží a zákoníci a neústupně na něj žalovali. Tu se od něho Herodes se svými vojáky pohrdavě odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a poslal ho zase k Pilátovi." (Lukáš 23,4-11)
Vzpomínám si, jak jsem se jednou u tohoto textu pohoršoval. Na Ježíše. Proč tomu Herodesovi nemohl udělat radost? Proč mu nepředvedl pár zázraků? Co by mu to udělalo? Vždyť mohl žít dál a Herodes by v něho uvěřil...
Až mnohem později jsem pochopil, že v životě Herodesa by se nic nezměnilo. Po zázracích netoužil zárodek jeho víry. Bral Ježíše jako atrakci. Těšil se, že uvidí pár kousků, které bude moci přidat k lepšímu, až se budou v nějaké společnosti vyprávět neuvěřitelné příhody a zážitky.
Pán Ježíš jednou vyprávěl podobenství o zrnu: "Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je.
A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. Kdo má uši, slyš!" (Matouš 13,3-9)
Kdyby Ježíš před Herodesem udělal nějaké zázraky, nepadly by na úrodnou půdu a nepřinesly by žádný užitek. Proto Ježíš mlčí a neodpovídá. Herodesovu radost ze setkání nakonec vyměnilo pohrdání. Vysmál se mu, zesměšnil ho a poslal ho nazpět k Pilátovi. Nakonec skončil stejně špatně, jako Pilát, který věděl, že je Ježíš nevinný a přece se nechal Židy dotlačit k tomu, že Ježíše vydal na smrt.
Spousta lidí dnes hledá radost a štěstí v různých atrakcích, v adrenalinových akcích nebo v setkání s celebritami. Stejné nebezpečí hrozí i nám. I my můžeme svou víru pojmout jako atrakci - "kratochvíli". V tom případě se staneme špatnou půdou, na které zrnko Božího slova nepřinese žádný užitek.
Při čtení Ježíšova podobenství mne napadlo, že bychom neměli hledat jen to, co nám právě teď přinese radost. Můžeme se věnovat i tomu, co přináší radost Bohu. Bůh je tím rozsévačem, který zasévá své slovo do srdce každého člověka. A pak čeká, jaká bude úroda.
Pokud jste někdy něco pěstovali, pak víte, jaká je to radost, když po dlouhé době, kdy jsme okopávali, zalévali, chránili před škůdci, konečně dozraje úroda a my můžeme sklízet.
Podobnou radost můžeme poskytnout našemu Stvořiteli. Když se mu vydáme do jeho péče a dovolíme mu, aby se staral o "půdu našeho srdce", pak jednou i my přineseme úrodu. Jakou? To není tak podstatné. Ježíš vypráví: "zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet". A pak ještě dodá: "Kdo má uši, slyš!" Pokud budu Ježíši naslouchat, Bůh se bude radovat, protože jeho slovo v mém srdci přinese úrodu. A ta Boží radost se přenese i na mne. Bude věčná.
