Proč mne oslovujete 'Pane, Pane', a nečiníte, co říkám? (Evangeliuým podle Lukáše 6,46; Český ekumenický překlad)
Apoštol Pavel napsal ve svém dopise do Říma: „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ (Římanům 10,19) Setkávám se s křesťany, kteří na těchto slovech postavili celou teologii.
V čem spočívá? Tito lidé tvrdí, že není třeba nic dělat. Člověk může dál žít tak jako dřív. Může klidně hřešit a ubližovat. Může přestupovat Boží přikázání. Stačí, když bude svými ústy vyznávat, že Ježíš je jeho Pán, a spasení má jisté.
Můžeme s tím souhlasit? Mají pravdu? Já osobně jsem přesvědčen, že ne. Ježíš totiž říká něco zcela jiného. Ten, kdo ho oslovuje jako svého Pána, ale ignoruje jeho zákony, zásady a rady, nemůže počítat s jeho milosrdenstvím. Nemůže počítat s tím, že mu Ježíš pomůže v proměně a k tomu, aby se začal zbavovat toho, co v něm pokazil hřích.
Pokud odmítám dělat to, co říká Ježíš, pak dál ponesu jen špatné ovoce, protože zůstanu špatným stromem, plaňkou, která odmítla sadařovu nabídku k naroubování.
Od lidí, kteří se seznamují s křesťanstvím, dostávám otázku: „Jak mohu navázat kontakt s Ježíšem? Jak se mohu stát jeho přítelem?“ Vedu je k tomu, aby přemýšleli o tom, co o něm čtou v evangeliích. Ať si čtou o tom, co dělal a kázal, a snaží se představit svůj život takový, jaký by byl, kdyby se tím vším řídili. A pak ať začnou do svého života postupně aplikovat Ježíšovy rady.
Ježíš říká, že slova nestačí, a má to má logiku. Nestačí ani ve vztahu dvou lidí. Přátelství není o slovech, ale o činech.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
