Minule jsme přemýšleli o tom, jaký vliv má na náš duševní život rozjímání nad Božím slovem (Zákonem). Podle Davida je to spolehlivý způsob, jakým můžeme občerstvit naše nitro. Při tomto rozjímání je ale třeba dodržovat určité zás
"Kdo to přijímá, ten vždycky dobře vidí,
kdo se tím řídí, nebude mít škodu." (Žalm 19,12)
Pokud správně a upřímně přemýšlím o principech Božího zákona, pak mi mé svědomí začíná ukazovat, kde mám problém. Začínám zjišťovat, že ne vše, co jsem v minulosti dělal, bylo správné. Dřív mi to možná nevadilo, ale teď, díky vlivu Božího zákona, mi to vadí.
Co s tím? Jak se zachovat? Uznám, že jsem chybující člověk?
"A přece je tak snadné se klamat,
nepřiznat viny, na omyl je svádět.
Bože, odpusť viny i ty nevědomé,
a před vědomým hříchem zadrž moje kroky,
ať mne nic nezotročí.
Smyj ze mne, prosím, všechnu moji špínu!" (Žalm 19,13-14)
Jak snadné je odmítnout hlas svědomí a jet dál ve starých kolejích. Tato cesta ale nevede do Božího království. Kde končí? O tom píše Šalamoun ve své sbírce starých židovských moudrostí: "Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti." (Přísloví 14,12)
Druhou, tou lepší možností, je poslechnout hlas svědomí a svěřit své hříchy do Božích rukou. Náš Stvořitel se totiž za nás obětoval a tak nám naše hříchy, jako jediný ve vesmíru, může odpustit.
Odpuštění je jedno ze stěžejních témat Bible. Hřích totiž staví mezi mne a mého Boha překážku, díky které nejsem schopen vnímat nádheru Boží povahy. Ďábel se mi snaží namluvit, že Bůh není láska. Snaží se z Boha udělat zrůdu, která se raduje z toho, když mi může ublížit. Sebe satan naopak líčí v těch nejlepších barvách, abychom uvěřili, že mu záleží na našem blahu...
Bůh je láska. Je láska a proto nás někdy trestá. Dopustí, aby nás dostihly následky našich vlastních hříchů. Chce tím docílit, abychom si konečně uvědomili, co způsobuje hřích. Jak škodí nám i našim blízkým. Jak kvůli našemu sobectví musí trpět nevinní lidé, třeba naše děti.
Asi největším problémem naší doby je neustálá uspěchanost. V hlavě stále nosíme nové a nové úkoly, stále bojujeme s termíny a nedostatkem času. Když jsme unavení, tak místo spánku raději sedíme u televize nebo počítače a ...
David ale pokračuje dál:
"Chci mluvit a též tiše přemýšlet,
abys byl se mnou spokojen, můj Pane,
má pevná skálo, naděje mé spásy." (Žalm 19,15)
Nevím jak vám, ale mně mluvení většinou nedělá problém. Spíš se mi nedaří tiše přemýšlet. Když už si na to konečně udělám čas, tak zazvoní mobil a já jsem zase tam, kde předtím.
Před čtyřmi roky jsem znovu objevil krásu vycházek do hor. Mám svou oblíbenou horu, na kterou chodím "tiše přemýšlet". Vždy se těším na tu hodinku, kdy stoupám vzhůru. Cestu dobře znám a tak nemusím dávat pozor, kam šlapu. Mohu tiše přemýšlet. Mohu mluvit s Bohem. Mohu mu říci, co mne trápí i z čeho mám radost. A pak naslouchám tomu, co mi zase na oplátku chce říct On, můj Bůh.
