Pokud čas od času děláte inventuru svého života a jste při tom poctiví, pak budete dobře rozumět následujícím Davidovým slovům. Také dělá rekapitulaci svého dosavadního života.
"Nevzpomínej, prosím, na mé hříšné mládí,
na všechno, co jsem kdysi natropil.
Buď ke mně milosrdný, dobrotivý Bože." (Žalm 25,7)
David se podívá do zrcadla vlastní minulosti a pořádně se vyleká, když v něm uvidí všechny své hříchy. Nejen ty zdánlivě drobné, ale i ty, za které by ho odsoudil každý pozemský soud. Král Izraele pak prosí o milost Krále celého vesmíru. Pak se uklidní a napíše:
"Bůh s lidmi smýšlí dobře, oškliví si zlo,
proto nás musí občas napomínat." (Žalm 25,7-8)
Tím to ale pro Davida nekončí. Neřekne si: "Bůh je láska a odpouští, tak mohu zvesela hřešit dál!" Naopak. Uvědomí si, že jako král by měl být tím, kdo bude prosazovat "Boží právo" i ve své zemi.
"Pokornému sám zjednává právo,
naučí jej chodit cestou svou." (Žalm 25,8)
David se nedívá do zrcadla ďábelských výčitek. Pokud nám totiž naše hříchy připomíná satan, vede to k depresi a nevěře v možnost dosáhnout Boží milost. Davidovi připomíná hříchy Duch svatý. Proto touží po odpuštění, očištění a také po změně své dosavadní životní cesty.
Tento text je mimořádně důležitý pro každého, kdo chce, aby ho životem vedl samotný Bůh. Pokud se chci učit od Boha, potřebuji k tomu pokoru. To je pravý opak pýchy, která nám nikdy nechybí, protože je ovocem hříchu. S pýchou v srdci mne ale Bůh nemůže nikam dovést, protože pyšný člověk nemá potřebu, aby mu někdo druhý mluvil do života.
"Těm, kdo dodržují svatou smlouvu s Bohem
a chovají v úctě jeho příkazy,
milosrdenství a věrnost budou průvodci.
Kvůli svému jménu smaž má přestoupení,
ty jediný to můžeš udělat." (Žalm 25,9-11)
David to myslí vážně. Chce mít své roucho opět čisté. Proto znovu žádá o milost Hospodina, který jediný má právo tuto milost udělit. A ještě předtím prosí, aby mu Bůh dal odvahu i schopnost pokračovat v dalším životě v duchu věrnosti smlouvě, kterou Bůh uzavřel se svým lidem. Chce také, aby se v jeho životě vedle pokory projevovalo také milosrdenství i věrnost.
"Jak naložíš s těmi, kdo tě mají v úctě?
Ukážeš jim cestu, dáš jim správný směr." (Žalm 25,12)
Lékem na pýchu je setkání s Bohem. Když stojím před tímto vládcem celého vesmíru, má ješitnost mizí jako pára nad hrncem. A když mou pýchu nahradí pokora, může mi Bůh ukázat, jakým směrem mám jít dál, pokud chci vejít do jeho království.
"Budou se mít dobře, ani děti a vnuci
nebudou už nikdy sloužit cizím." (Žalm 25,13)
Poslední slova se mi líbí nejvíc. Pokud se naučím úctě k Bohu a také pokoře, nedělám to jen pro sebe, ale i pro mé děti a vnoučata, protože požehnání, které získám, spočine i na nich. Bože, jsi úžasný!
