29. žalm tak trochu vybočuje z ostatních, které napsal izraelský král David. Tentokrát v něm neřeší žádný svůj problém. Nevolá v něm k Bohu, ale oslovuje všechny lidi a podle některých překladů dokonce i všechny stvořené bytosti.
I nás David vybízí:
"Vzdejte čest Bohu, Hospodinu,
jenom jemu patří veškerá moc." (Žalm 29,1) Zvláštní slova z úst krále. Panovníci mají většinou ve zvyku nechat oslavovat svou vlastní velikost a moc. Vyžadují, aby se před nimi klaněli všichni jejich poddaní. Proč se král David klaní Hospodinu? Nesnižuje tím svou autoritu?
K první výzvě přidává David hned další:
"Vzdejte čest jeho svatému jménu,
pokloňte se před jeho svatostí." (Žalm 29,2) Možná je namístě tu vzpomenout jednu epizodu z doby, kdy Izraeli ještě vládl Saul. Ten si jednoho dne všiml, že jeho poddaní zpívají:" Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce." (1. Samuelova 18,7) Podle svědectví Bible začal Saul na Davida žárlit. Tak moc, že se ho druhý den "zmocnil zlý duch". Pak už to šlo se Saulem z kopce.
David si byl vědom, že lidé jeho jméno vyslovují skoro s posvátnou úctou. Přitom velice dobře znal Desatero, ve kterém stojí: "Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval." (Exodus 20,7)
Je docela pravděpodobné, že si David byl dobře vědom toho, jaké problémy způsobila ješitnost a pýcha jeho předchůdci. Proto se snažil bránit před tím, aby si sám začal zakládat na svém vlastním jméně. Nechtěl skončit u toho, aby lidé místo Boha začali uctívat svého krále. Proto vyzývá, aby všichni raději vzdávali čest Božímu jménu.
Nedávno jsem sledoval diskusi na internetu. Věnovala se hodnocení Václava Havla. Jedni se na bývalého prezidenta dívali kriticky, druzí s téměř posvátnou úctou. Z některých diskusních příspěvků jsem měl dokonce pocit, že jejich autoři uctívají Václava Havla jako svého Boha, jehož jméno berou jeho odpůrci nadarmo...
Apoštol Pavel varuje před nebezpečím, které hrozí i nám, pokud vědomě odmítneme vzdávat čest Bohu: "Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.
Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.
Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen." (Římanům 1,21-25)
David nechtěl, aby si z něho lidé udělali cíl svého uctívání. Současně si také uvědomoval, jak snadno by mohl, podobně jako Saul, sklouznout k tomu, na co doplatil král Saul. Proto se naučil pravidelně vzdávat čest Bohu i jeho jménu. Proto každý den začíná klaněním se Hospodinu.
Král David vybízí každého z nás, abychom to dělali také. Je to jeho recept na prevenci před pýchou a ješitností.
Boží jméno je svaté. Proto mu chci vzdávat čest.
