"Proč je na světě tolik křesťanských církví?" Tuto otázku si klade mnoho lidí. Je to problém, který trápí i mne. Bylo by určitě lepší, kdyby byla jen jedna církev. Jenže realita je jiná a my se s ní musíme naučit žít.
Jsem rád, že mám dnes spoustu přátel mezi křesťany, kteří patří do jiných společenství, než je to mé. Jsem rád, že se spolu můžeme modlit, zpívat a také diskutovat o tom, čemu věříme. Rád také naslouchám, když mí přátelé vypráví o tom, co prožívají se svým Bohem. A sním o nebi, kde už bude jen jedna Boží rodina.
Rozdíly mezi věřícími byly i v době vzniku Petrova druhého dopisu. Apoštol v něm píše: "A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse, jak vám napsal i náš milý bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána. Mluvil tak o tom ve všech svých listech.
Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě." (2. Petrův 3,15-16)
Tato Petrova slova jsou zajímavá. Jednak je z nich patrné, že Petr znal dopisy apoštola Pavla. Musely tedy kolovat mezi jednotlivými skupinami věřících na různých místech. Navíc je také zřejmé, že si Petr Pavla nejen vážil, ale také uznával autoritu jeho listů.
Petr ale také píše, že už v jeho době docházelo k překrucování spisů, které byly později zařazeny do kánonu Nového zákona. Petr se už tehdy setkával s lidmi, kteří si slova Bible vykládali po svém a podle apoštola tím přispívali "k vlastní záhubě".
Nejednota je problémem křesťanství, který se do církve dostal krátce po jejím vzniku. Petr se odvolává na Pavla. Podívejme se proto, co o jednotě píše zmiňovaný Pavel: "Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví.
Snášejte se navzájem v lásce a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.
Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech." (Efezským 4,1-6)
Jednota je podle Pavla dar, který nám nabízí Duch svatý. Pokud mu nasloucháme, může nám dávat dary, které vedou k jednotě církve: "A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti." (Efezským 4,11-13)
Také Ježíš hovoří o jednotě. Ve chvíli, kdy se jeho služba blíží ke konci, modlí se za své učedníky i za církev ve všech obdobích: "Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.
Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne." (Jan 17,20-23)
Jednota mezi křesťany není samozřejmost. Nepřichází sama od sebe. Nastane teprve tehdy, když si uvědomíme, že nám chybí a pak o ni společně prosíme našeho Pána. Pokud o ni opravdu stojíme, Bůh nám ji dá.
