V první polovině této písně jsme sledovali Davida, jak se raduje z toho, že mu byly odpuštěny hříchy. Vnitřní prázdnotu a vyprahlost vystřídala obrovská radost a štěstí.
David si ale uvědomuje jedno velké nebezpečí hrozící všem hříšníkům.
"Proto ať se každý věrně k tobě modlí,
dokud jsou dveře k tobě otevřené,
dříve, než nadejde den soudu.
Nemusí se pak bát ani povodně." (Žalm 32,6)
Celou Biblí se vine myšlenka Boží milosti. Souběžně s ní můžeme sledovat také varování před Božím soudem. Doba milosti je omezena. Objektivně okamžikem, kdy v nebi zasedne soud, subjektivně mou smrtí, kterou končí jakákoliv možnost změny mého osudu.
David našel sílu k vyznání hříchu. Proto může zpívat:
"Ty jsi má skrýše, zbavíš mne trápení,
mé srdce naplníš vítězným jásotem." (Žalm 32,7)
Při čtení biblických příběhů jsem si už jako malý kluk představoval, že jsem David, porážející Goliáše. Nebo Samson, který sám porazil vojsko Pelištejců... Ve svých snech jsem byl rád vítězným vojevůdcem nebo bohatýrem.
Mnohem později jsem i díky tomuto žalmu pochopil, že hrdinou a vítězem je každý, kdo se jako David rozhodne dát své hříchy do Božích rukou. Ten, kdo to udělá, zažije "jásot vítězů". Není větší vítězství, než toto.
Odpuštěním hříchů to ale nekončí. Bůh nás chce vést dál:
"Dám ti prozíravost, říká Bůh,
ukážu ti cestu, kudy půjdeš,
budu ti radit, své oko z tebe nespustím.
Nebuďte jankovití jako kůň či mezek,
na ty domluva neplatí, jen ohlávka a uzda,
jinak je nezkrotíš.
Bezbožní se sami ženou do trápení,
kdo však na Boha spoléhá,
toho zasype laskavostí." (Žalm 32,8-10)
Nevím, zda jste někdy viděli "jankovitého koně". Mně se při těch slovech vybavila vzpomínka na olympijské hry. Jeden z našich moderních pětibojařů přišel o šanci na medaili díky tomu, že si vylosoval špatného koně. Ten si během parkúru postavil hlavu a byl konec nadějí...
Hospodin nás v tomto žalmu varuje před jednáním, které se podobá koni či mezku "bez rozumu". (ČEP) Takové zvíře se musí učit poslušnosti za pomoci ohlávky a uzdy. Pokud se kůň či mezek nenaučí poslušnosti, pak nemá žádnou cenu, protože není k ničemu. Jeho majitel z něj nemá žádný prospěch. Kdo by chtěl takového koně?
Bůh nám nabízí odpuštění hříchu. Nabízí nám svou milost. Současně nám také nabízí moc, která nás začne zbavovat naší závislosti na hříchu. Přijetím milosti a odpuštění získáváme bezúhonnost, která je důvodem ke zpěvu.
"Zajásejte všichni bezúhonní,
zpívejte mu všichni srdcem upřímní!" (Žalm 32,11)
David se nejdříve snažil svého hříchu zbavit sám. Pak s ním přišel k Bohu. Prožil odpuštění a radost, díky které složil tuto píseň. Můžeš se k němu přidat.
