Už dvakrát jsme v této sérii o radosti přemýšleli nad termínem "jásat". Poprvé ve spojitosti s Hospodinem, který "jásá a plesá" nad všemi lidmi, kteří mu dovolili, aby je zachránil. Podruhé jsme sledovali "jásot spravedlivých", kteří dávali pěkně hlasitě najevo svou vděčnost za Boží milost, která jim umožnila získat jistotu spasených.
Dnes se u tohoto termínu zastavíme potřetí. David ve svém žalmu vyslovil zvláštní myšlenku:
"Hospodin je síla má a štít můj,
mé srdce v něj doufá.
Pomoci jsem došel,
proto v srdci jásám,
svou písní mu budu vzdávat chválu." (Žalm 28,7)
Nad čím vlastně David jásá? Je nadšený z toho, že u Hospodina je vždy v bezpečí. Bůh má k dispozici ničím neomezenou sílu a moc. Tento Bůh, který vládne nekonečnému vesmíru, má čas na to, aby odpověděl na Davidovu modlitbu a pomohl mu. David zpívá o svém srdci, které doufá v Boha a tak je plné radostného jásotu.
Přiznám se, že jsem se u tohoto textu musel zastavit a přemýšlet. Proč? Protože mi nějak nedocházelo, jak se dá "jásat v srdci". Pro mne byl jásot vždy něčím, co nejde ukrýt někde uvnitř. Je to taková radost, která musí ven a člověku je najednou úplně fuk, co si o něm myslí ti druzí.
Raději jsem se podíval do několika dalších českých překladů. Podívejme se, jak tlumočí stejnou myšlenku:
"Nikdy mne nezklamal,
proto ho chválím,
nikdy mu zpívat nepřestanu." (Parafrázovaný text Průvodce životem)
"Protože se veselí srdce mé..." (Kralický překlad)
"Dostalo se mi pomoci,
mé tělo znovu rozkvetlo..." (Jeruzalémská Bible)
Nevím, jak to "jásání v srdci" vypadalo u Davida. Ale vybavilo se mi vyprávění mého starého kamaráda, který byl pro svou víru několik let v uranových dolech. I tam žádal, aby mohl v sobotu slavit svého Boha, jak je to v biblickém Desateru. Jednou v zimě si ho zavolal velitel tábora. Zeptal se ho, zda by chtěl mít volno celou sobotu, celých 24 hodin. Odpověděl, že by z toho měl velikou radost.
Velitel se zasmál a řekl, že mu tu radost udělá. Spolu s dalšími adventisty pak stáli od pátečního soumraku celých 24 hodin v tom mrazu u plotu lágru. "Tak", prohlásil velitel lágru, "a teď si můžete celou noc a zítra celý den slavit toho vašeho Boha! Ale běda vám, jestli přitom pronesete jediné slovo." Kamarád vyprávěl, že vlastně ani neví, jak těch 24 hodin vydržel. Prý si ve svém nitru zpíval a chválil Boha za to, že může celý den v klidu rozjímat a meditovat. Tento příběh se mi vybavil, když jsem přemýšlel o tom, jak je možné "jásat v srdci".
V Davidově případě to "jásání v srdci" nakonec plynule přešlo k tomu, že začal pěkně nahlas zpívat, aby tak chválil svého Boha. Ani my dnes nejsme zavřeni někde ve vězení. Máme svobodu. Zkusme chvíli potichu přemýšlet nad tím, co nám náš Bůh dal v uplynulých dnech. A pak, až toho naše srdce bude plné, se svůj jásot nad Boží dobrotou nebojme vyjádřit třeba písní.
Možná ale v našem životě jednou nastane situace, kdy svůj jásot nad Boží mocí i pomocí budeme muset podržet ve svém srdci, protože naše okolí by nás nepochopilo. V takovém případě se vůbec nebraňme tomu, že ve své tiché modlitbě řekneme: "Bože, dnes jásám jen ve svém srdci, ale vím, že se mnou jásá celé nebe."
