Přátelství dělá náš život krásnějším. Dobrý přítel umí potěšit i napomenout, ale hlavně je tu právě tehdy, když potřebuji poradit, nebo se jen sdílet o to, co právě prožívám.
... rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. (Lukáš 1,3+4)
Při čtení úvodních slov Lukášova evangelia mám pocit, že tento lékař musel být Theofilovi dobrým přítelem. Sepsání evangelia ho muselo stát spoustu času a energie. On ale navíc ověřoval vše, co ve svém díle uvádí, u očitých svědků, aby náhodou svého kamaráda neuvedl v omyl.
Tento kratičký úvodní text mi nastavil nepříjemně přesné zrcadlo. Přemýšlím nad tím, nakolik si já vždy ověřuji to, co říkám. A nemyslím teď na své veřejné proslovy a kázání. Spíš na rozhovory se svými blízkými, kde mohu mluvit tak, „jak mi zobák narostl“.
Žijeme v době, kdy se moc nehledí na to, jakou váhu má naše slovo. Každý přece ví, že se nevyplácí věřit tomu, co slyšíme. Doba, kdy se v novinách psala pravda, je už dávno pryč, tak proč bychom si měli dělat starosti s pravdou?
Přesto si myslím, že bychom si z Lukáše měli vzít příklad. Místo toho, abychom papouškovali to, co jsme někde četli, raději ověřujme, zda je to pravda dřív, než tyto informace pošleme dál. A nejen tehdy, když hovoříme s přítelem.
Bože, občas mi utečou slova, která bych vzal raději zpět. Uč mne, prosím, víc vážit slova, aby mé slovo mělo váhu.
Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.
Minulý díl: Nevěř všemu, co se ti k věření předkládá
