Přemýšlel jsem, zda mám v nadpisu napsat "Jak žirafa opisovala od žížaly" nebo naopak "Jak žížala opisovala od žirafy". Ono by totiž pravda mohlo být obojí.
V dnešní části seriálu "A co když žádný Bůh není" se na chvíli zastavím u genetiky. To je vědecká disciplína, která prožívá obrovský rozmach. Každou chvíli vědci ohlásí nějaký zajímavý objev.
Například letos o prázdninách se Angličané chlubili, že jejich vědci rozluštili genetický kód pšenice. Psala o tom i naše média. Jenže se ukázalo, že to není tak docela pravda. Jan Bartoš z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd napsal: "Bohužel vědci z Liverpoolské univerzity se zatím zabývali pouze jakýmsi sběrem hrubých dat, která by k přečtení genomu mohla vést..."
I přes velké objevy na tomto poli výzkumu mnozí vědci upozorňují, že jsme na počátku a že je stále ještě víc toho, co neznáme, než toho, čemu už rozumíme.
Často slýchám, že víra je pro moderního člověka nemyslitelná, protože nám ponechává spoustu otazníků. Ano, je to pravda. Je spousta otázek, na které jako křesťané neumíme odpovědět. A u spousty našich odpovědí si můžeme položit otázku, zda jsou pravdivé.
Jenže, podobné je to i u vědy. Na spoustu otázek neumí odpovědět ani věda. A u spousty jejích odpovědí si můžeme položit otázku, zda jsou pravdivé.
Představte si, že vám budu vyprávět zajímavý příběh. Pak se mne zeptáte, odkud ho znám a já přiznám, že mi to "jedna paní povídala". Co si budete myslet? A co kdybych odpověděl, že ten příběh mám od Prof.Doc.Dr.Nováka, který je děkanem na Oxfordu? Většina z nás spíše uvěříme povídání učence než vyprávění prostého člověka. Vzdělání ale není zárukou toho, že slyšíme pravdu.
V oblasti genetiky se můžeme setkat s tzv. "Paradoxem hodnoty C". Co to je? Člověk by logicky předpokládal, že čím dokonalejší živočich, tím složitější a delší bude jeho genetický kód. Jenže, ono to takhle není. Takže třeba taková měňavka, jednobuněčný organizmus, má genom 200 x větší než my.
A světovým rekordmanem je rostlinka jménem "Paris japonica", jejíž fotku jsem umístil v úvodu článku. Má čtyřicet chromozomů a v každé buňce má napěchováno 149 miliard párů bází, což je padesátkrát více než má člověk.
Když se genetiků zeptáte, jak je to možné, odpovědí vám bude jen pokrčení ramen. Na tuhle otázku se vědci snaží najít odpověď už skoro sto let. Zatím marně.
Často slýchám, že genetika je důkazem evoluce. Ale je to skutečně tak? To, že různé živočišné druhy mají ve svém genetickém kódu hodně podobného, ještě nemusí znamenat, že se všechny vyvinuly z jednoho prapředka. Zrovna tak to může být důkaz, že je "vymyslel" jeden autor, který to, co funguje, použil u všech svých "vynálezů".
To, že myši mají stejně jako my 30 000 genů které se od těch našich liší jen v 1% , ještě nemusí znamenat, že jsou to naši předkové a příbuzní. I v tomto případě to může být jen důkazem toho, že na počátku stál stejný architekt.
Když jsem tu na blogu začínal, napsal jsem článek "Taková divná rodinka". Je o ptáku, který dostal jméno Tabon. Ptal jsem se už mnoha lidí, jak takový druh s jeho zvláštním chováním mohl vzniknout vývojem. Zatím jsem nedostal uspokojivou odpověď.
Žirafa i žížala mají určitě hodně společného ve svém genetickém kódu. Pokud není Bůh a nebylo stvoření světa, pak během evolučního vývoje asi žirafa opisovala od žížaly. Nebo to bylo naopak?
