A všechen lid k němu přicházel už časně zrána do chrámu, aby ho poslouchal. (evangelium podle Lukáše 21,38)
Vzpomínám na dobu, kdy se mi ráno nechtělo vstávat. Zvláště v době, kdy mi budík zvonil ve čtyři hodiny. Co já bych tehdy dal za pár minut spánku. Většinou jsem rychle vyskočil z postele, abych znovu neusnul a nezaspal. Další autobus jel až za hodinu, a to už bych měl v zaměstnání problém.
Lukáš se při popisu Ježíšova posledního týdne před jeho ukřižováním zmiňuje o tom, že lidé přicházeli na chrámové nádvoří „už časně zrána“. Tentokrát tu ale nebyli kvůli ranní oběti. Přivedla je touha po setkání s Ježíšem. Chtěli svůj nový den začít poslechem jeho kázání.
Jsem rád, že si toho Lukáš všímá. Jak ho už díky našemu studiu jeho evangelia známe, vše, co napíše, má smysl. A tím, co čteme dnes, jako by i nám chtěl nastavit zrcadlo a ptát se nás, co děláme po ránu my. Jak začínáme svůj den?
Lukáš mi tou kratičkou zmínkou radí, abych, pokud je to alespoň trochu možné, ihned po probuzení naslouchal tomu, co mi říká prostřednictvím Bible Ježíš. Někdo si stihne ještě ráno přečíst kousek biblického textu, jiný si ho pustí třeba v autě cestou do práce.
Není totiž jedno, čím a jak začínám svůj den. Ideální je modlitba – rozhovor s Bohem. Nejen, že mu něco řeknu já, ale také mu dovolím, aby i on zase pověděl něco mně. Toto ranní naladění se na Boží notu nás připraví na vše, co nás během dne potká. A ještě něco tím můžeme získat. I když ráno nevstaneme s nejlepší náladou, Stvořitel nám ji umí hned ráno opět vrátit.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
