Každý z nás už určitě viděl nějakou pohádku, ve které se někdo ze "smrtelníků" ocitnul v pekle. To je většinou představováno jako místo, kde chlupatí čerti přikládají pod kotly, ve kterých jsou ve vřícím oleji mučeny duše hříšníků.
Já osobně na žádné takové peklo nevěřím. Nesedí mi to s představou Boží lásky i Boží spravedlnosti, protože potrestat někoho věčným trápením jen proto, že tu pár let dělal zlé věci, to by mohla jen zrůda a ne spravedlivý a milující Bůh.
Víru v pekelná muka nabourává i Šalomoun, který napsal:
"Jejich láska, nenávist a žárlivost jsou ty tam,
už nikdy se nebudou podílet na ničem,
co se děje na světě." (Kazatel 9,6)
Včera jsme četli, že mrtví už po smrti nic neví. V hrobě, do kterého ukládáme mrtvé, není žádné myšlení. Podle Šalomouna tam nejsou ani žádné emoce a dokonce ani práce.
Jak je to možné? Jediné vysvětlení je, že smrtí opravdu zanikají veškeré naše aktivity, protože po smrti už prosně nejsme. Jsme jen trochou prachu, ve který se časem rozpadne naše mrtvá tělesná schránka. Nic víc.
Přesto je tu naděje. Pokud žijeme, máme možnost přijmout nabídku danou samotným Ježíšem: "Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." (Jan 14,1-3)
Bez víry v Boha je smrt konečnou stanicí mého života. Díky Ježíši se ale mohu přidat k těm, kteří se rozhodli pro život v Jeho nebeském království. V tom případě pak pro mne bude smrt jen "krátkým" zastavením. Chvíli si odpočinu v hrobě, kde nebudu myslet, cítit ani pracovat. Ježíš přirovnává smrt ke spánku. Pak přijde den vzkříšení a po něm věčný život s Ježíšem.
Někomu to zní jako pohádka. Pro miliony křesťanů je to zdroj jejich naděje. Díky víře ve vzkříšení umírají s nadějí, že se jednou setkají se svými blízkými a také se svým Bohem. Tato víra jim dává odvahu i ve chvíli, kdy se musí podívat "smrti do očí".
Co dělat, pokud ještě neumírám? Jak žít život na této zemi? Šalomoun nabízí prostou radu:
"Proto pojídej svůj chléb s radostí
a víno popíjej s veselou myslí,
protože Bůh si již dávno oblíbil, co děláš." (Kazatel 9,7)
Zdravá víra v Boha přináší naději i radost. Křesťan by se měl naučit radovat z toho, co mu život přináší. Myslím, že to velice trefně vyjádřil apoštol Pavel, který napsal: "Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek." (Filipským 4,12)
Život není jen o radosti. Pokud k ní ale mám důvod, pak bych si ji měl umět vychutnat a děkovat za to vše Bohu.
Radovat se mohu i z toho, že Bůh nedopustí žádné věčné trápení.
