Záměrně jsem nechal v nadpise chybu. Správně měl znít „Jak je dobré míti sousedku“, jenže Word mi to automaticky opravil na „mýti“. Nejspíš to AI vyhodnotila tak, že je snazší sousedku umývat, než ji vlastnit.
Ty z vás, kteří po přečtení nadpisu čekali, že budu psát o tom, jak jsem „myl“ švarnou sousedku, zklamu. Jsem šťastně ženatý a nehodlám na tom nic měnit, takže můj blog bude o něčem úplně jiném.
Nedávno nás sklátila chřipka. Nejprve moji ženu, pak mne a nakonec třiadevadesátiletou babičku. Já měl i s paraleny teploty okolo 41 °C, takže nic příjemného.
Když chřipka dostihla i babičku a začala mít horečky, tak si přála čaj s citronem. Čaje doma bylo dost, jen citrony došly. Žena proto zavolala sousedce, jestli nemá citron a babička si za chvíli mohla dopřát svůj „čajíček s citrónkem“.
Tím to ale neskončilo. Sousedka nám druhý den nakoupila vše, co doma chybělo. Jenže ani v té chvíli to ještě nebylo vše. Když předávala tašku s potravinami, tak manželce řekl: „Ještě pro vás dělám pořádný vývar. Nechám ho táhnout celou noc, ať je pořádně silný.“
Jak slíbila, tak se i stalo. Ráno přinesla vývar, jehož vůni jsem cítil i já, přestože jsem po druhém kovidu téměř přišel o čich. Bylo to první den, kdy mi klesly teploty a vrátila chuť k jídlu. Přiznávám, že už jsem se nemohl dočkat oběda.
Vývar byl nejen silný, ale také báječně chutnal. Užíval jsem si každou lžíci a přitom jsem pronesl onu větu: „Jak je dobré míti sousedku.“ Uvědomil jsem si, jak je to fajn, že máme dobré sousedy, kteří jsou navíc kamarádi, takže si můžeme vzájemně vypomáhat.
Nebyla to ale jen tato sousedka. Pomoc nám nabídli i další naši přátelé, když se dověděli, co u nás řádí. Ocenil jsem i nabídku mojí sestry ze Zlína. Když v telefonu slyšela, jak mluvím a došlo jí, že jsme všichni nemocní, chtěla navařit s tím, že jídlo přivezou. Ze Zlína prý je to k nám do Brna kousek, jen hodina cesty...
Když tak přemýšlím o tom žertíku mého Wordu, tak mne napadá, že mi tím možná chtěl naznačit, abych se příště vyjadřoval přesně. Možná, kdybych napsal „Jak je dobré míti dobrou sousedku“, tak by hned napoprvé pochopil správně a nehrál by si na chytřejšího.
Přeji prima den všem, kdo mají dobré sousedy, ale také se snaží dobrými sousedy i být. To je pak i ten život radostnější a plný světla i pohody, bez ohledu na to, zda svítí Slunce nebo je právě sychravo a pod mrakem.
