Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lukáš 5,31+32)
Farizeové a učitelé zákona se Ježíše ptají, jak je to možné, že se setkává s takovou spodinou, která se sešla na velké hostině u Matouše. Ještě více se podivují, že Ježíš přijal pozvání, a dokonce s těmi hříšníky i stoluje.
Jsem rád, že evangelisté zaznamenali tento rozhovor. Sám se cítím jako velký hříšník, protože dobře vím, jak bych měl žít. A přesto, že tak chci žít, stále se mi to nedaří. Velice trefně to vyjádřil bývalý farizeus Pavel. Po svém setkání s Ježíšem napsal: „Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne.“ (Římanům 7,18)
Ježíš přišel, aby pozval do nebeského království všechny lidi, kteří si uvědomují svou hříšnost i svou neschopnost porazit zlo a hřích, které mají ve svém nitru. Tito lidé reagují na pozvání a vůbec je neuráží, když jim Stvořitel ukáže na jejich rezervy. Prožívají pokání a jejich život se díky tomu postupně mění.
Mesiáš zve do svého království i lidi, kteří jsou podobně jako farizeové a učitelé zákona přesvědčeni, že jsou spravedliví. Jenže tato skupina lidí Ježíšovo pozvání k pokání a proměně nebere vážně. Nemají pocit, že by potřebovali něco změnit. Vždyť oni jsou už dost dobří. S nimi Bůh nemusí ztrácet čas. To ať se raději věnuje té spodině, mezi kterou patřil i Matouš.
Jsem velice rád, že Ježíš přišel pozvat „nemocné“ a také „hříšníky“. To znamená, že šanci mám i já, přestože jsem Boží dokonalosti a svatosti na hony vzdálen. Proto ve své modlitbě říkám: „Ježíši, já Tě potřebuji! Uzdrav mne od mých hříchů.“
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
