Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu svatému, odpuštěno nebude. (Lukáš 12,10)
„Existuje něco, co mi Bůh nemůže odpustit?“ Tuto otázku jsem dostal od mnoha lidí, kteří měli problém s přijetím odpuštění. Obávali se, zda jejich skutek není právě tím rouháním, o kterém hovoří Ježíš.
Jak to Ježíš myslí? Může se mi stát, že udělám něco, co mi Bůh odmítne odpustit, i když k němu přijdu a budu ho o to prosit? Má Boží odpuštění hranici, kterou bych raději neměl překročit? Myslím, že tyto otázky napadnou každého, kdo přemýšlí o obsahu Ježíšových slov.
V křesťanském prostředí se používá termín „hřích proti Duchu svatému“. Nejde ale o nějaký konkrétní přečin vůči Božímu zákonu, ale jde o dlouhodobý životní postoj.
Před svým ukřižováním Ježíš slíbil svým učedníkům, že jim jako náhradu za sebe pošle Ducha svatého: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud...“ (Jan 16,8) Duch svatý působí v každém z nás. Upozorňuje nás na přehmaty a radí, abychom je vyznali Bohu a žádali o jejich odpuštění. Pokud ho poslechneme, může nám být odpuštěno.
Jenže mnozí lidé odmítají naslouchat svému svědomí, skrze které k nim promlouvá Duch svatý. Ignorují jeho hlas a tím pomalu ztrácejí svou schopnost vnímat to, co jim říká. A pak, jednoho dne, už tento hlas neslyší vůbec. Přestávají rozlišovat mezi dobrem a zlem. Nemají pocit, že potřebují odpuštění a ani o ně neprosí. A protože neprosí, Bůh jim nemůže odpustit.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
