Abraham dostává vzácnou návštěvu. Hospodin se dvěma anděly jdou okolo a Abraham je zve na malé občerstvení. Bůh, který se svými služebníky přichází v lidské podobě, pozvání přijímá. Teď už je vše připraveno, a tak Abraham i se třemi návštěvníky sedí u jídla, a protože se vše odehrává v orientu, tak si při tom vyprávějí.
Po chvíli se hosté ptají: "Kde je tvá žena Sára?"
Odpověděl: "Tady ve stanu."
I řekl jeden z nich: "Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna."
Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Zasmála se v duchu a řekla si: "Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec."
Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."
Sára však zapírala: "Nesmála jsem se", protože se bála.
On však řekl: "Ale ano, smála ses."
Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. (Genesis 18,9-16)
Nevím jak vy, ale i já bych se na místě Sáry smál. Dnes pro lékaře není problém, aby se matkou stala i žena, která má po přechodu. Stačilo by oplodnit vajíčko jiné ženy a... Jenomže Hospodin nemluví o umělém oplodnění. Hovoří o tom, že to bude dítě Abrahama a Sáry. Nebude potřeba žádná Hagar, která by se stala náhradní matkou.
V tom rozhovoru mne zaujalo něco trochu jiného - Boží reakce na Sářin utajovaný smích. Abrahamova žena je schovaná ve stanu a myslí si, že se "Hospodinu za zády" může smát tomu. On to byl takový smutný smích. Možná si říkala: "Škoda, žes nepřišel o pár roků dřív. Teď už nemám ani přechodové návaly, natož pak své dny! A ty mi teď chceš povídat něco o těhotenství? Vyzkoušela jsem všechno. Dokonce i každou babskou radu..."
A právě do těchto úvah vstupuje Hospodin a říká Abrahamovi, který netuší, o čem přemýšlí jeho žena: "Pročpak se Sára směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« Je to snad pro Hospodina nějaký div?" Abraham i Sára si najednou uvědomují, že jejich host dobře ví, kde se Sára schovává. Dobře ví, že by byla ráda s nimi, ale ctí orientální tradice. Hospodin sice sedí s Abrahamem, ale vidí i to, že se Sára nevěřícně a smutně usmívá nad jeho slovy.
Možná jim oběma právě teď dochází, koho to vlastně hostí. Nejen, že vidí až do Sářina stanu, on dokonce čte i její myšlenky! A právě v té chvíli Hospodin dodá: "V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna." Teď už se Sára nesměje. V hlavě jí zní jedna myšlenka, vlastně otázka: "Když může Hospodin číst mé myšlenky, může také změnit můj ženský běh času? Může mé tělo vrátit o pár let zpět? Opravdu bych ještě mohla mít dítě?"
Hostina končí a poutníci se zvedají, aby šli dál. Abraham je jde ještě doprovodit alespoň kousek cesty. Sára zůstává ve svém stanu a přemýšlí: "Mohu tomu věřit? Opravdu mohu být matkou? Neprožiji jen další zklamání?"
Umím si představit, co následovalo, když se v podvečer Abraham vrátil domů. Sára na sobě měla to nejkrásnější oblečení, možná Abrahamovi připravila koupel i jeho oblíbené jídlo a pak mu říká: "Co myslíš, neměli bychom to zkusit?"
Hospodin je Pánem času. Jako Stvořitel může Sáře splnit i její největší životní přání. Nevím, jak to dělá. To je jeho tajemství. Přesto mi tento příběh dává odvahu věřit, že takový Bůh má řešení i pro mé problémy. Nejen pro ty, které právě řeším, ale i pro každý další, který teprve přijde. Jsem rád, že můj Bůh je nejen Pánem celého vesmíru, ale je i Pánem času a mého těla.
