Zdravím Vás v novém roce. I letos Vám každou neděli nabídnu jednu hádanku.Připomeňme si tu poslední z minulého roku:Který Ježíšův zázrak vidělo nejvíc pohanů?
Odpověď můžeme najít v evangeliích. Vybral jsem zprávu, kterou podává Matouš: Odtud Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam.
Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského.
Ježíš si zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, neboť již tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. Poslat je domů hladové nechci, aby nezemdleli na cestě."
Učedníci mu namítli: "Kde vezmeme na poušti tolik chleba, abychom nasytili takový zástup?"
Ježíš jim řekl: "Kolik máte chlebů?"
Odpověděli: "Sedm a několik rybiček."
I nařídil zástupu usednout na zem; potom vzal těch sedm chlebů i ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. I jedli všichni a nasytili se; a zbylých nalámaných chlebů sebrali ještě sedm plných košů.
Těch, kteří jedli, bylo čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí. (Matouš 15,29-38)
Tato událost se odehrála v krajině tzv. Desetiměstí. V zástupu, který podle všeho tvořili pohané, mohlo být možná deset až patnáct tisíc posluchačů. To už je pořádný houf svědků.
Zajímavější je ještě to, proč se tito pohané okolo Ježíše shromáždili. Na stejném místě totiž Ježíš před časem vyhnal démony z posedlého muže. Je to ten příběh, kdy pak démoni vstoupí do stáda vepřů a ti se pak splaší a utopí v nedalekém jezeře. Tehdy lidé prosí Ježíše, aby z jejich kraje odešel.
Uzdravený chce jít s Ježíšem, ale on mu to nedovolí a pověří ho, aby zůstal doma a vyprávěl o tom, co prožil. Muž Ježíše poslechl. A musel svou práci "misionáře" dělat velice dobře, když o pár týdnů později stejní lidé Ježíše vyhledávají a přinášejí mu své nemocné.
Pro nás může být tento příběh v mnohém poučný. Ježíš miluje každého člověka a nikoho k ničemu nenutí. Čeká, až jsme připraveni udělat další krok. Tak, jako čekal na tyto pohany, čeká i na nás. A my bychom se od něj měli učit čekat třeba na naše děti nebo přátele. I oni mají své tempo a my bychom ho měli respektovat.
Také po nás nechce nic, co bychom nezvládli. A někdy ty zdánlivé maličkosti, pokud je děláme na jeho pověření, přinášejí veliké ovoce. Nemusíme cestovat do dalekých krajin. I u nás doma jsou lidé, kteří potřebují slyšet o tom, co jsme prožili s Ježíšem. Možná jsme tím, kdo jim pomůže odstranit poslední překážku, která jim brání setkat se s Ježíšem.
Dnešní otázka:
Kdo měl být ve starozákonní době obětován nedaleko místa, kterému dnes říkáme Golgota – Hora lebek?
